|
|
Železné duše šedých mraků
když ocel pluje oblohou,
mámení světla, vada zraku
dohodnout se nemohou..
Ohnivé hlavy zářné výše,
zdánlivá aura dávných časů
paprsky Slunce o zem kříše
v čirém, němém úžasu.
Vzchop se! Smiluj, nemiluj!
Zahoď střípky sebelásky.
Rozběhni se, klidně stůj,
odpovím ti na otázky:
Život, moře, smrt a láska,
všechno a nic, přízračný lid.
Zastavit vesmír, Perun práská
z modrého nebe, klid.
Poutníče, zvěstuj svému lidu
Sodomu, ženy, černý mor,
nedostojí člověk nikdy svému slibu,
pískovec v hedvábí, bleší vzdor.
Všichni jsme břímě náš´ho světa,
pokračuj, nestůj, tvoje věta
říká více než význam duhy,
ve společnosti budeš vždycky druhý,
příteli.. |
