|
Tiše pláču mezi stromy.
Letmé dotyky, žádná pěst!
Srdce buší, slyším hromy!
Jaký jsem to dostal trest?
Pláče duše, osamocená…
Pláče duše, tiše nahlas,
ač je pro někoho bezcenná,
a ukrývá ji stará hráz.
Doběh´ jsem ke stavidlu,
kroky mé mě vedly dál.
Po živáčku však ni vidu.
Nemoh´ jsem již, smutek vzplál!
Pláče srdce, písní tesknou…
Pláče srdce, chtěl bych mít rád!
Slzy v očích, jež se lesknou.
Chtěl bych dávat, ne brát!
Pro mě asi Láska není,
nenarodil jsem se pro ní?
Za minulý život je mé pykání
důvodem Ámorova běsnění?
Pláču skrytě, přede všemi…
Pláču skrytě, jsou horší věci.
Ale tedy, proč hrozně je mi?
Vždyť uschlou Lípou býti nechci!
Existuje vysvobození
z mého tichého trápení?
|
