"Berte! No tak vstávej už!
Musíte vyrazit na cestu!" ozve se za dveřmi.
"Cestu? Jakou...á, málem
bych zapomněl! Myslel jsem, že se mi to jen zdálo. Pojď dál otče," řekl
Bert a zvedl se z postele.
"Molmo a Gruf už na tebe čekají venku,"
pobídl Berta a ukazujíc směrem k Vršku pronesl: "Včera jsme to celé
nestačili dořešit a budeme se muset sejít ještě dnes. Ale vše co se týkalo
tvé cesty jsme již vyřešili."
"Opravdu? A co?" ptal se
nedůvěřivě Bert.
"No, jednak jsme ti sehnali koně a hlavně zajistili
bezpečný průchod přes hranice. V Korhalu už o vás vědí," řekl
Nostimus a rozhlížel se z okna. Mezitím se Bert převlékl a nasnídal.
"Jak si říkal, že jste mi
sehnali koně, tak to ostatní půjdou pěšky? Nebo pojedeme na jednom
koni?" dodal Bert a pohlédl na svého koně. Byl hnědý s černou čárou
na hlavě jenž se od očí směrem dolů zužovala.
"Samozřejmě že
pojedete každý na svém koni, ale Molmo se nedal přemluvit. Prý má svého
vlastního a bez něj se ani nehne!" a ukázal na právě přicházejícího
Molma s koněm.
"Berte! Tak už jedeme? Podívej na toho krasavce," a
vyskočil na svého řádně líného a obtloustlého koníčka, "je to dar
od mého nevlastního otce. Je sice troška tlustší ale zato unese dvojnásob
co ten tvůj!" řekl a pohladil koně po hlavě. "A co víc," zajásal
Molmo, "má i své jméno: Pírko," řekl a usmál se.
"Opravdu skvělé jméno,
naprosto vystihující jeho rozměry, skoro jako by lítal, jak je lehoučký...cha!"
ozvalo se za nimi. Bert se otočil a spatřil Dgulka jak si to žene přímo k
nim.
"Ještě jedno křivé slovo o Pírku a budeš mít co dočinění se
Sirtou far Moltomolmiusem, bídníku!" vzkřikl Molmo a seskočil z koně.
"Ó, pomalu, pomalu. Nechci vyvolávat hádky! Přišel jsem kvůli té cestě. Víte já...," nedořekl a Molmo mu skočil do řeči.
"Nic nám
neříkej! Přišel ses pomstít za tu včerejší noc, co? Tak to budeš muset
přejít přes mě! Já Berta ochráním!" vykřikoval a najednou tasil stříbrný
meč.
"Cože? Meč?" udiveně odskočil Dgulk.
"Netušil jsem, že
budeme potřebovat zbraně," řekl Bert a otočil se na Nostima.
"Také
jsem si to myslel ale jistota je jistota. Dal jsem Molmovi tři meče jenž byli
vyrobeny na ostrově Rikenaki v Sarei. Jsou to výborné zbraně a hlavně lehké
a pevné," vysvětloval Nostimus a pobídl Molma. Ten ihned vytáhl z
postraní kapsy, která byla připevněna k ostatnímu nákladu na Pírka, dva
meče a podal je Bertovi. Bert si prohlížel jak po čepeli sjíždí paprsek
ranního slunce a snažil se zachytit svůj odraz na jílci meče. Byla tam malá
vyleštěná ploška, skoro jako zrcadlo.
"Kde je ale Gruf? Říkal jsi přece,
že na mě čeká venku?" zeptal se Bert s meči v rukách.
"Gruf čeká
na Vršku," řekl Nostimus a vyndal z pod pláště menší balíček.
"Toto je Svatý dopis," ukazoval na balík, "nechte jej zabalený!
Odradí tak případné zvědavce," a podal balík Molmovi. Ten jej schoval
do nejhlubší kapsy na postroji Pírka a pomalu šel do kopečka směrem k
Vršku.
"Nashledanou otče! Ať se ti zde dobře daří," řekl Bert a
pohlédl do Nostimových hlubokých zelených očí.
"Nashledanou synu! A
nechť tebe i tvé společníky provází Světlo! Snad potkáte jen dobré a
moudré lidi," dořekl a sledoval odcházejícího Berta a Dgulka jak mizí
v mlžném oparu.
"No, Dgulku, tak co jsi nám
chtěl říct?" zeptal se Bert když vcházeli do dřevěných vrátek.
"Chtěl jsem se zeptat jestli byste nepotřebovali ještě jednoho do
spolku?" řekl Dgulk a rychle svěsil hlavu.
"Cože? Ty bys chtěl jít
s námi? Ale otec říkal, že nejvíce tři!" zastavil se Bert a udiveně
sledoval Dgulka.
"To ano, ale já bych cestoval na černo! Nikdo by o mně
nevěděl. Já vám nezazlívám tu včerejší srandu. Mně se to docela i líbilo...a
rád bych se taky něco naučil. Už mě to tu nebaví! Jenom stát na stráži
a nudit se. To s vámi by to bylo jiné!" zvedl hlavu a pousmál se.
"Víte, já bych vám byl jistě užitečný! Celou noc až do rána jsem
poslouchal ty chytré hlavy jak se radí a dohadují o vaší cestě a tom
dopisu. Možná, že bych měl i pár zpráv o tom, co včera vašeho otce tak
rozesmutnělo, ale to jen když mě vezmete s sebou! Prosím, budu vám sloužit,
můj Pane."
Jakmile Bert uslyšel oslovení, tak řekl:
"Toho Pána si můžeš nechat! Nejsem na to zvyklý. A vůbec, pokud bys měl
s námi cestovat, tak nestrpím aby jsi mě povyšoval nad ostatní členy družiny,"
a zastavil se kousek od lavičky, kde seděl zády k nim Molmo.
"Ne! Tak to by nešlo! Byl jsem
zvyklý celou dobu sloužit nějakému Pánovi a nehodlám to zrušit! Je to
tradice a řád našeho národa! A ten se ctít musí...jinak by byly problémy
se Starým!" řekl Dgulk a pohlédl na modré nebe.
"Ach jo, no tak
dobře! Ať je po tvém! Ale co je to za řád a jaký je váš národ? A kdo je
Starý?" zeptal se Bert.
"Řád Cti," odvětil Dgulk a ihned se
napřímil, "ten se uctíval v našem národě Kurlonů již od počátku věků.
Jo a Starej, jak mu někteří říkají, je náš vládce a bůh. Je to Logi, bůh
Času. Je to celkem fajn strejda, ale když chce, tak umí být pěkně přísný!
Jo a hlavně," začervenal se Dgulk a začal dělat špičkou boty kolečko
v zemi, "hlavně je pořád v Ashardu u královny Ruany. Jo to oni spolu
asi něco mají!" ztišil hlas a ohlížel se.
"No jo, asi nejspíš dítě!"
ozvalo se z lavičky.
"Molmo! Ty jsi nás celou tu dobu poslouchal?" káravě
se Bert zahleděl na Molma.
"Poslouchal? To vy jste se mi vnucovali s tím
křikem. Já se snažil naslouchat rannímu zpěvu jarních ptáčků a rozjímat
v tomto kraji."
"Ale ale?! A že tu žádný ptáčky nevidím?! No to
se dalo čekat, že nás budeš špehovat!" řekl Dgulk a došel až k
Molmovi.
"Ale klid, pánové. Přece se nebudete hádat!" ozvalo se z
malé kapličky jenž byla ve středu Vršku.
"Grufe? Ty jsi nás taky slyšel?"
zeptal se udivený Bert.
"Vás se nedá neslyšet. Teď už vím, že nás
bude víc," řekl a skončil pohledem na Dgulkovi.
"No já vlastně ještě
nemám tady od Pana Berta schváleno, že můžu jet," a usedl na lavičku
vedle Molma.
"Ale to víš že pojedeš! Bert by tě tu přece nenechal! A
navíc bude aspoň nějaká sranda!" řekl jásavě Molmo a pohlédl na zamyšleného
Berta.
"Dobrá, dobrá. Vyhovím tedy. Alespoň nebudeš sám, Molmo, kdo
se bude učit kouzlům," pravil a posadil se na druhou lavičku vedle Grufa.
"Ó, děkuji Vám můj Pane. Nechť vám to náš pán Logi tisíckrát
zaplatí," děkoval Dgulk.
"To jsem rád Dgulku, že se budeš taky učit
kouzlit. Ve dvou se to lépe táhne," pousmál se Molmo.
"Grufe! Něco tu pro tebe mám!"
zvolal Bert a podal mu jeden meč. "Je to dar od mého otce."
"A já nic?" zamručel
zklamaně Dgulk.
"Hmmm, na to jsme nemysleli. Tak tady máš můj meč. Já
si stejně vystačím s kouzly," řekl Bert a podal Dgulkovi druhý meč.
"Nádhera! Poznávám práci mistrů kovářů!" pronesl Dgulk a
zkoumal dál meč.
"Trpaslíci? Rod z Angru?" zeptal se Molmo.
"Ano i ne! Tohle není jenom práce trpaslíků. Kov byl sice ukut a
vyroben v rukou mistra trpaslíka, ale ornamenty a zlaté ozdoby jsou jemnější
prací...jako by elfové či Elfarové," zamyšleně řekl Gruf.
"To
je zvláštní," řekl Bert, "otec mi říkal, že jsou ze Sarei. Prý
z ostrova Rikenaki a tam snad ani trpaslíci a ani elfové nežijí," řekl
a na chvíli se odmlčel.
"A Elfarové?" zeptal se opět Molmo.
"Ne, ani ti se nezdržují v císařských vodách," řekl Gruf a otáčel
s mečem. "Myslím, že tento meč je jiný než ostatní! Podívejte! Má
na té plošce, kde mají ty dva jakési zrcátko, vyryt znak. Je to runa, hodně
stará runa," řekl Gruf.
"Mohu se podívat?" ozvalo
se nad jejich hlavami.
"Ferklam? Arcibiskup Ferklam?" žasl Molmo.
"Vždyť jste měl být na cestě domu? Stalo se snad něco?" vyptával
se Molmo.
"Ale nic, milý Molmo. Jen se nám ta porada kapánek prodloužila,
a tak musím odjet až zítra," řekl Ferklam a sjel pohledem po meči jenž
držel Gruf. "Mohu se tedy podívat?" zeptal se znovu.
"Ale jistě!"
řekl Bert a pobídl Grufa aby mu podal meč.
"Počkat," vykřikl
Dgulk a chytil Grufa za ruku, "proč máme věřit právě vám, pane
Ferklame? Co když má ten meč nějakou magickou moc a vy ho chcete pro sebe!
Raději si ho ponecháme pěkně u sebe! A jestli nám už nic nechcete, tak můžete
jít!" dořekl Dgulk a rychlým pohybem otočil jílec meče tak, aby
arcibiskup nezahlédl runu.
"Vaše chování je příšerné, milý Dgulku!
A já si ještě dnes promluvím s vaším Pánem aby přehodnotil vaše
postavení!" odsekl Ferklam a jakoby se mu v očích zaleskl odraz špičky
meče, který držel Gruf. Zlověstně zasyčel a odbelhal se dolů ke chrámu.
"Tak vidíte, Pane Berte. Teď
mám i pádný důvod, proč tu nezůstanu ani minutu!" řekl Dgulk a usedl
zpět na lavičku.
"Proč jsi mu ten meč neukázal, Dgulku?" zeptal
se Bert. "Jo, Pane Berte, měl jsem vám divné tušení, že ten meč je posvátný
a nepatří do ruky takovým jako je Ferklam! Radši se na tu runu zeptáme
cestou nějakých důvěryhodnějších osob!" řekl Dgulk a pohlížel na
Grufův meč.
"A jak poznáme, že jsou důvěryhodní?" tázavě se
podíval Molmo na Dgulka.
"To nechte na mě! Mám pro to cit," řekl
Dgulk a pohlédl na Molmova koníka. "Jak tak koukám, měl bych si taky
sehnat koně. Ale kde?" řekl a rozhlédl se kolem.
"Jestli dovolíš,
tak můžeš jet se mnou. Pírko nás uveze oba i náklad!" řekl Molmo,
vyskočil a přivedl Pírka.
"S tebou, Molmo? Na jednom koni?" ptal se
udiveně Dgulk, který byl zvyklý spíše na pořádné statné koně jenž
nevypadají jako obtloustlý poník.
"Buď tak, Dgulku, a nebo půjdeš
pěšky! Jiného koně už neseženeme. A chceš jet v utajení, ne?" pohlédl
na nevěřícího Dgulka.
"Hm, co se dá dělat. Jen doufám, že to stihneme...s tímhle rychlíkem poníkem," dodal a pousmál se.
"Pírko není žádný poník," ohradil se Molmo, "jen je menší
a silnější. Je to však velmi vzácný kůň!"
"Dobře, dobře! Já ti to neberu. Jen
se mi nezdá, že dokáže taky
běžet," řekl nevěřícně Dgulk a obcházel si Pírka.
"Tak to budeš koukat!" pronesl
Molmo. "Teď není čas na dostihy! Musíme už vyrazit. Je skoro poledne a
my jsme ještě pořád tady!" zavelel Bert a dal pokyn k
odchodu.
