Nahoře na pláních

Nahoře na pláních

Nahoře na pláních
vlci se prohání
noc co noc

Já za nimi hledím
skrz silné mříže
a oni noc co noc
jsou blíže a blíže

Vylomila bych tu mříž
vlastníma rukama
chci za nimi a nemohu
Zápěstí krvavá
stahují mne dolů
do hloubi a tíže
mého vlastního bolu

Pusťte mě!
po vlcích prahnu
Ale vždyť vy mi jen zkrátíte řetězy
a nikdo mi nevěří.

Zoufale biju čelem o stěnu
zoufale mlátím čelem o zem
A při tom si kladu jen jednu otázku
Kdo jsem?

A kdo jste vy?
Napadá mě vzápětí
Že mne tu poutáte
hnusnými řetězy?

Když blouzním v horečkách
okovy řičím
a zesláblá
stále tišeji křičím

Pusťte mne za nimi!
Jen o to vás prosím…
Pusťte mne za nimi!

Vždyť zemřít
tu nesmím…