Okvětní lístky padají na podlahu,
Zem neskrápí slzy, ale černá tuš,
Blesk Ti vlasy učesal,
V poušti hledáš věčnou vláhu,
Na rtech mužských, ženská růž.
V očích místo panenek,
Máš boláky smutku,
Podvědomí navenek -
Ukazuješ svůj svět malý,
Pln zklamání a smutku.
Máš jistotu – říkáš "snad",
Ty - žebrák určuješ si pravidla.
Už ne maminka – nepřítel,
Ke snídani dělá rád,
Jedem ochucená povidla…
Tu na zem spadl z dlaní květ,
Ruce bolí nárazem.
Zuby se tříští jako led,
Ach, jak krutý je ten svět!
Povidla v puse ještě lechtají,
A působit začíná jed…
