Déšť

Prší na kabáty lidí,
co do práce se ráno ženou.
Za mrakem se slunce stydí,
tak se skrývá pod peřinou.

Na okno kapky ťukají,
snad dovnitř chtějí jít.
Já někde v koutě potají
chci volnost deště mít.

Tiše vlhce padat z nebe
z mraků závějí,
spousty kapek kolem sebe
dolů spěchají.

Vítr fouknul do větvoví,
kapky z listů sklouzly,
starý strom ti nenapoví,
čím se kapky kouzlí.

Svůdná lehkost deště skýtá
krásu tajemnou.
S tou však člověk nepočítá,
skrývá hlavu svou.