Příběh temného jezdce

Příběh temného jezdce Život našeho hlavního hrdiny začneme popisovat od jeho 14 let, kdy zrovna pobýval na planetě Kuří Oko. Jak už to tak bývá, všichni metamorfovaní jedinci našeho druhu se okolo 14 let chovají takřka stejně, nicméně je zde pár odlišností, které se následně projeví do formování psychyky jednotlivců. Tyto malé, ale důležité odchylky osobnosti pak doplňují naší společnost a obohacují ji o nové myšlenky. Fanda Hlína byl toho času tedy mladík, švihák, v ještě dokonale nezkaženém rouchu. Tehdá se u něj začala projevovat jeho tvořivost a nutkání zkoumat nové věci, čímž by obohatil o něco své kolegy z chatrče. Příběh První… Fanda Hlína (dále jen Fanda) si šel jako obvykle zakopat za národní tým metropole Patovice. Jeho výkon však toho dne nebyl zrovna ideální, čímž rozlítil svého, jinak klidného, zaměstnavatele a byl vykopnut z práce. Fanda si z toho jenom dělal prdel, a za koučem ještě cestou řval, ať si vylíže prdel a nechá si ty jeho zasraný prachy pro jiný kopáče, kteří by tu podělanou šachtu na warpmolekulární kvarky vykopali s větší úctou a pílí. Fanda byl tak nasranej, že když přišel domů, rozhodl se, že se tomu negrovi nějak pomstí a jal se vymýšlet monstrózní plán na zničení šachty. Jelikož byl však velice unaven prací, usnul na podlaze v nedaleké kajpě Popat, kde ho vzbudila, až pozdě v noci, parta ožralejch pankáčů, kteří se netvářili zrovna nadšeně. Když se pomocí pankáčů (bejsbolek a kopanců do slabin) dostal domů, usnul jako když si člověk lehne v noci do postele. Ráno se pak dověděl, proč ho nebozí pankáči tak mlátili od jednoho z jeho kamarádů. Chosé Kozelník mu vyprávěl, jak vyváděl, a dokonce, že těm pankáčům nacpal i svoje ponožky do piva, což, jak všichni vědí, byla ve starém Krusku výzva na souboj impulsním dělem. Po vyslechnutí Choseho vyprávění se Fandovi znovu udělalo nevolno, takže si musel jít znovu zchladit žaludek do knajpy, počemž se uklidnil, a znovu se mohl zaobírat ďábelským plánem. Myšlení však nikdy nebylo jeho silnou stránkou, tak se rozhodl, že půjde na sraz do chatrče, kde na něj všichni jistě už čekají a pokusí se je přesvědčit, aby mu s pomstou pomohli, či jinak přispěli na jeho plán. V chatrči se však již rojela obrovská párty, takže se Fanda opět jen posadil do křesla a čekal, co mu vrchní přinese. Tamnější barman už ho dobře znal, a tak měl na stole okamžitě před sebou energickou bombu (0.5 l = rum, fernet, whiskey, zelená, modrá, fialová, griotka a samozřejmě vodka tabletnaja) spolu s kolvinexem (kola, víno, semtex). Opět se zboural, jako po včerejší pařbě, na svůj plán zapomněl a tím to končí. Příběh Druhý… Jednoho dne se Fanda, jako vždy při náročném slunečném letním odpoledni, rozhodl vykouřit si Ho (Ho je starý indiánský výraz pro pravou nafalšovanou, zatraceně silnou a tedy zkurveně dobrou Marihuanu). Svolal tedy své dva kamarády, Ganze a Řepálka, že si Ho s nimi dá, a dál se uvidí. Všichni se jako obvykle zhulili jak prasata a měli opět skvělé halušky. Fanda: „Vidím, jak si trpaslíci hrají s myšičkou, heh, právě je všechny rozdupal nějakej vobrovskej čokl a sežraj jejich střeva až do dna… hůůůů.“ Ganz: „Jéé, tamhle jede vlak plnej uhlí. Kam? Něco mi říká, že v tom uhlí jsou takový malí černý svině, co furt votravujou lidi, co na ně s_kym nemaj náladu a cpou jim ty svý blbý keci vo rovnoprávnosti všech ras a přitom nenchtěj makat, ale jenoom se vožírat za prachy daňovejch poplatníků.“ Řepálek: „kam, hehehe, kdy, hůůůů, jede vlak, kam? Nevim, s_kdym. Dědo, pojď do parku, na lavičku, s_kde… heh…“ Příběh Třetí: Ráno po pekelné párty se všichni vzbudili, a zjistili, že skončili v chajdě. Pěkně to tam zřídili, jen co je pravda. No, pomalu se dali do úklidu, a najednou zjistili, že nemají to, co vlastně všichni potřebují k životu. Nemají totiž vzduch a chcípli tam v tý posraný chajdě a hnijou tam až dodnes. Co se tam vlastně stalo? No, úplně jednoduše. Jelikož Fanda nedokopal ten příkop a vynadal trenérovi, trenér se psychicky složil a před tím, než v důsledku opilosti a nepříčetnosti, totálně zkolaboval vydal několik kreténskejch příkazů na kopání tunelu. Druhý den přišli inženýři, že si vše odzkouší. To ale neměli dělat, protože tunel byl totálně posranej a tak se stalo, že vybuchl a warpkvarky vysály všechen vzduch v okolí 500 m. pár lidí pochcípalo a bylo… 1.část psána na jaře 2003 poslední část 24.11.2003 Hanz