V notách ukryté šílenství touhy,
není to iluze ani šepot pouhý,
nemůžeš dýchat a nemůžeš vstát,
musíš to zkusit najít prstoklad,
přemírou naděje nakrmíš duši,
růžové brejlíčky ti sedí a sluší,
přes blankytná sklíčka uvidíš svět,
rozbiješ prasátko a vyrazíš vpřed,
modroučký šatičky jako z hedvábí,
tichounké tóny tě dotykem vábí,
jen anděl miluje na dálku spíš,
chtěla bys bez klíčku otevřít mříž,
cosi ti schází, a nejsou to slzy,
posbíráš všechny, ztráty tě mrzí,
stojíš tu u cesty pod víčky bouře,
cizí smích kolem jen ty mlčíš moudře,
a ten, komu návštěva určena je,
nemizí, směje se, s tebou si hraje,
jsi jeho loutečka, panenka měkkoučká,
dokud neomrzí ho tvá přítulnost broučka,
dokud nenasytí své touhy hladinku...
Pak budeš na všechny nahrávat hrdinku,
A pod cáry šatiček prázdňoučký hrudníček.
Srdíčko nehraje.
Zůstalo s ním.
