[*1. 3. 2931 Třetí sluneční věk +120 Čtvrtý sluneční věk]
Popis:
Aragorn II. byl v době války o Prsten vysoký a štíhlý, měl dlouhé nohy, tmavé dlouhé vlasy prokvetlé šedinami, bledou strohou tvář a šedé pronikavé oči. V době války o prsten mu bylo 87 resp. 88 let, byl tedy mírně za třetinou svého života (dožil se věku 210 let), mohl tedy vypadat asi jako dnešní člověk kolem třicítky. V té době byl však díky svým dalekým putováním a neustálým bojům proti Sauronovi nejzcestovalejším a nejtvrdším mužem své doby. Byl také nejlepším stopařem a lovcem a dokázal velmi účinně léčit všeliká zranění. Tato jeho schopnost byla umocněna nejen jeho vědomostmi a zkušenostmi, ale také jeho původem a později také Elessarem, který nosil zavěšený na krku.
Životopis:
Aragorn II. Syn Arathornův, šestnáctý náčelník dúnadanů, hraničářů severu, z rodu Isildura, Elednilova syna z Númenoru, se narodil 1.3. 2931 třetího věku. Jeho otec byl zabit dva roky na to (2932) a Aragorn žil od té doby spolu s matkou Gilraen v Roklince, kde ho Elrond vychovával jako svého syna pod jménem Estel. Během svého pobytu v Roklince se Aragornovi dostalo vzdělání v umění za vědění mnoha zdejších obyvatel, především Elronda a jeho synů Elladana a Elrohira, s nimiž vyrážel na lov a na výpravy proti skřetům a jiné havěti. Po dvaceti letech, v roce 2951, když Sauron opět povstal v Mordoru, sdělil Elrond Aragornovi jeho pravé jméno a původ a předal mu dědičné předměty jeho rodu. Ten samý den se Aragorn poprvé setkal s Arwen Undómiel, dcerou Elronda a zamiloval se do ní. Elrond se o tom brzy dozvěděl a rozhodl, že jeho dcera se nevdá za nikoho menšího z lidí, než za krále Gondoru a Arnoru. Na to odešel Aragorn do divočiny a po pěti letech putování (2956) se setkal s Gandalfem a spřátelil se s ním. Dalších čtyřiadvacet let (2956-2980) pak putoval do dalekých zemí a v přestrojení pod jménem Thorongil sloužil v Rohanu Thengelovi a v Gondoru Ecthelionovi II. Po dlouhém putování se rozhodl na čas vrátit do Roklinky a cestou přišel do Lórienu (v roce 2980), kde se v Caras Galadonu podruhé setkal s Arwen, na pahorku Cerin Amroth se s ní zasnoubil a daroval jí Barahirův prsten. V následujících letech Aragorn pravděpodobně znovu cestoval a také se podílel na střežení Kraje. V roce 3001, kdy Gandalf pojal podezření ohledně Prstenu, vyrazil Gandalf společně s Aragornem po Glumových stopách, ale polapit se jim ho nepodařilo a Aragorn se vrátil na sever. Tam byl také roku 3007, kdy na jaře zemřela jeho matka. Dva roky na to, začal s Gandalfem opět pátrat po Glumovi a tentokrát se mu ho skutečně podařilo po 8 letech polapit (3017) a předat ho Thranduilovým lidem. Pak se vrátil střežit hranice Kraje a 29. 9. 3018 potkal v Hůrce Froda s hobity a stal se jejich průvodcem na cestě do Roklinky. Po Elrondově Radě (25. 10.) v Roklince se stal jedním z devíti pěších - členů Společenstva Prstenu a 25. 12. s nimi vyrazil na jih směrem k Mordoru. Během jeho pobytu v Roklince byl také podle věštby zkut meč jenž byl zlomen a Aragorn ho nazval Andúril. 15. 1. 3019 se po Gandalfově pádu v Morii stal vůdcem Družiny a vedl ji přes Lórien, kde dostal 16.2. od Galadriel Elessar, až k Rauroským vodopádům. Tam se 26. 2. Společenstvo rozpadlo. Aragorn se rozhodl pronásledovat se zbytkem Společenstva skřety přes pláně Rohanu. Na severních hranicích Rohanu pak 30. 2. potkal Éomera a půjčil si od něj koně. Den na to se setkal ve Fangornském hvozdu s Gandalfem a odjel s ním do Edorasu, kam dorazili dalšího dne a vyrazili s Rohiry do Helmova žlebu. Tam se Aragorn 3. 3. zúčastnil na straně Rohirů bitvy o Hlásku. Po rozhovoru se Sraumanem jel spolu s Théodénem zpět do Helmova žlebu a na cestě se 6. 3. setkal s hraničáři, jejichž velitel Halbarad mu předal zástavu od Arwen. Druhý den nahlédl Aragorn do Orthanckého palantíru a vyrval ho Sauronovi. Viděl v něm, jak málo času zbývá a vydal se tedy ještě toho dne přes Edoras a Šerou brázdu na Stezky mrtvých. Prošel jimi a o půlnoci z 8. na 9. 3. povolal mrtvé ke kameni Erech v Gondoru. S nimi pak velkou rychlostí projel jižním Gondorem (9. 3. Calembel, 10. Ringló, 11. Linhir) a během 12.-13. 3. porazil korzáry u Pelargiru. Dva dny na to pak připlul doprostřed bitvy na Pelenorských polích, rozvinul svou zástavu a pomohl ukončit obležení Minas Tirith. Tři dny po bitvě (18. 3.) vyrazil jako velitel vojska Západu z Minas Tirith přes Morgulské údolí a Ithilien k Morannonu. Tam dorazil 24.3. a následující den vypukla bitva, která byla ukončena zničením Prstenu. Po vítězství a porážce Saurona se Aragorn vrátil do Minas Tirith, kde byl 1. 5. korunován pod jménem Elessar. Na příjezd Arwen musel počkat až do radostnin a během té doby se připravoval na svatbu a vládu, když s Gandalfovou pomocí 25.6. nalezl a přesadil semenáček bílého stromu. Svatba Elessara a Arwen se konala o slunovratu. Oba svatebčané vyprovodili hosty až k Železnému pasu, nejsevernější državě Gondoru. Na sever se král vypravil až patnáctého roku čtvrtého věku. Na cestě do Annúminasu na Soumračném jezeře, původnímu sídlu Arnorských králu, se zastavil na hranicích Kraje, který ustanovil svobodnou zemí do které nesmí žádný velký člověk vstupovat, a u Brandivýnského mostu a předal Samvědovi Elendilovu hvězdu. Ke královým výnosům z té doby patří také připojení Západní marky ke Kraji (roku 31). Není známo jak dlouho přebýval král na severu, je však jisté, že roku 120 přebýval již nějaký čas opět na jihu v Minas Tirith, protože když toho roku svobodně odešel ze světa, byl pochován v Domě králů v Mlčenlivé ulici. Spolu s ním odešel i poslední z velkých králů starých dní.