Pro bezpečný přenos lidí a nákladu mezi kosmickými loděmi, a také na pevnou zem - pokud je v dosahu, se ve Flotile používají takzvané transportéry. Jedná se o velmi složité zařízení, náročné na energii a na výkon lodního počítače.

Fungují asi na tomto principu. Pokud je cíl (osoba či náklad) na pevné zemi či lodi bez funkčního transportéru, nejprve se musí lokalizovat a zaměřená pozice zapsat do paměti. Poté je cíl důkladně proskenován a údaje o veškerých atomech v jeho materii se taktéž zapíší. Následně je subjekt dematerializován na energetické částice, které jsou přeneseny do transportního zařízení. Na palubě lodi je jim v transportní místnosti zpětně dán datovým tokem tvar a původní vlastnosti - je provedena materializace. Živé objekty po dobu transportu nemají vědomí. Celá operace je podstatně snažší při přesunu z jednoho lodního transportéru do druhého, protože si počítače můžou vyměnit data týkající se subjektu radiovým spojením. Cílem na lodi nemusí být nutně transportní místnost, může jim být například i skladiště, nebo v případě transportu zraněných ošetřovna. Transport z povrchu lze provádět i z budov, transportní paprsek však nepronikne silnou vrstvou skály, také některé typy atmosfér jej nepropouští. Nemožný je transport přes spuštěné energetické štíty.

Standartní dosah zařízení je 40.000 km, na některých lodích jsou i nouzové transportéry s dosahem 15.000 km. Modernější transportéry obsahují biofiltr, schopný odstranit různé viry a nežádoucí bakterie z přenášeného subjektu.