Válečná kladiva sestávala z hlavice, která vybíhala z jedné strany v hrot a z druhé v tlouk. Násada byla obouruční-pro pěší vojáky pro boj proti jízdě či v soubojích, nebo jednoruční pro jezdce ke štítu.

Hrot, hnán vahou kladiva, snadno probil zbroj, ale mohl se zaseknout v ráně. Proto se ke kladivu většinou nosil i meč, aby bojovník nezůstal neozbrojen-k dolování kladiva z mrvoly není v bitvě čas. Hrotem se také často zachytávala soupeřova zbraň či zbroj, páčila a strhávala.

Rána tloukem sice zbroj neprorazila, ale zato se kladivo nemohlo zaseknout. A pokud jste soupeři hlavu rovnou neurazili, byl minimálně otřesen a ztratil iniciativu. Drtivé údery kladiva byly postrach pro bojovníky oděné v kroužkové zbroji, kterým pod ní často lámaly žebra a drtily klouby. Pro svou nevyváženost je to však zbraň jen pro silné bojovníky, kterým ruka hned tak nezemdlí.