Oblíbený kolektivní čarodějnický sport provozovaný ve vzduchu na košťatech. Dvě sedmičlenná družstva honí (nebo jsou honěna) čtyři míče po oválném hřišti asi pět set stop dlouhém a osmdesát stop širokém. Tři střelci se snaží ukořistit míč zvaný Camrál a prohodit ho jednou ze tří obručí na vysokých sloupech stojících na soupeřově straně hřiště, za což pokaždé získají 10 bodů. Úkolem brankáře druhého družstva je zabránit jim v tom. Další dva míče, tzv. Potlouky, útočí na hráče s cílem shodit je z košťat. Proto jsou v týmu i dva odrážeči, kteří chrání své hráče před útokem Potlouků dlouhými pálkami a snaží se je odvrátit směrem k soupeři. Posledním hráčem je chytač, většinou velmi rychlý a bystrý jedinec, který během hry pátrá po posledním míči - Zlatonce. Teprve chycením Zlatonky hra končí a chytač, který ji polapil, získává pro svůj tým 150 bodů, což ve většině případů znamená i vítězství.

Počátky famfrpálu se datují až do začátku 11. století. Tehdy se v Británii v oblasti močálu Amphorpool Marsh scházela skupina čarodějů hrajících hru, při níž se snažili velký kožený míč zasunout do korun stromů na soupeřově straně "hřiště". Později přidali i dva očarované kameny, kterým se hráči museli vyhýbat, a ustanovili v každém mužstvu dva hráče, kteří měli za úkol odbíjet tyto kameny mohutnými kyji. V následujících třech stoletích byla hra vylepšována, takže místo korun stromů byly používány prázdné sudy (později proutěné koše) umístěné na vysokých kůlech a místo kamenů (které byly po úderu kyjem často roztříštěny a hráče tak po zbytek hry pronásledoval létající štěrk) přišly kovové míče zvané Potlouky. Zvláštní náhodou a jako poslední byla do hry přidána zlatonoska - malý a velmi rychlý ptáček, jehož polapením hra končila. Bohužel, většinou tím také končil život nebohé zlatonosky, a protože jejich počet v Británii během několik desetiletí drasticky klesl a mnoho rozumně smýšlejících čarodějů a čarodějek se proti této nehumánní zábavě bouřilo, byla konečně vynalezena přesná, leč neživá napodobenina zlatonosky – malý kovový míček zlaté barvy se stříbrnými křidélky, jehož letové vlastnosti se zcela vyrovnaly zlatonosčiným. Byl pojmenován Zlatonka. Tento vynález byl čarodějnou veřejností ihned přijat, a tak ve 14. století dostává famfrpál konečně tu podobu, ve které se zachoval dodnes.

Famfrpál je sport oblíbený, ale také velice tvrdý. V archivech odboru kouzelných her a sportů je zaznamenáno několik set famfrpálových faulů - úplně všech se dopustili hráči v roce 1473 během finále vůbec prvního mistrovství světa. Kompletní seznam však nikdy nebyl zveřejněn z obavy, že by se jím mohl někdo nechat inspirovat. Většina z nich navíc za předpokladu, že je dodržen zákaz používání kouzelnických hůlek proti členům soupeřícího týmu, vůbec nepřipadá v úvahu. Běžně dochází k následujícím deseti faulům:

• deformování Camrálu - nedovolené úpravy Camrálu (například jeho propíchnutí), aby pomaleji padal nebo létal klikatě.
• držení - uchopení metly protivníkova koštěte za účelem jeho zpomalení či znesnadnění jeho letu.
• kapsování - držení ruky na Camrálu v okamžiku, kdy prochází brankovou obručí (Camrál je třeba prohodit).
• napadání brankáře - do brankoviště vlétne více než jeden střelec.
• nedovolené bránění - zaklínění násady vlastního koštěte za násadu koštěte protivníka s cílem odklonit ho ze směru letu.
• obecné ohrožení - odpálení Potlouku směrem k divákům, po němž je nutno hru přerušit, zatímco pořadatelé spěchají na pomoc okolostojícím. Někdy používáno bezohlednými hráči, kteří tak znemožní střelcům soupeře skórovat.
• prorážení - let se zjevným účelem srazit se s protivníkem.
• pytlačení - dotkne-li se kterýkoli z hráčů kromě chytače Zlatonky nebo ji chytí.
• rumplování - příliš agresivní užívání loktů v kontaktu s protivníky.
• vyrážení - prostrčení kterékoli části těla brankovou obručí a odpálení Camrálu (brankář má brankovou obruč chránit zepředu, nikoli zezadu).