Tvrdit že jsem ji znal by bylo přeháněním. Myslím, že kromě zaklínače a čarodějky ji doopravdy neznal nikdo. Když jsem ji spatřil poprvé, neučinila na mne veliký dojem, přestože se to událo za zvláštních okolností. Někteří tvrdili, že ihned, od prvího setkání cítili závan smrti, kráčející za tou dívkou. Mně se zdála zcela obyčejná, třebaže jsem věděl, že obyčejná není - právě proto jsem se usilovně snažil vysledovat, objevit, vycítit v ní tu její neobyčejnost. Leč nic jsem nepozoroval, nic jsem necítil. Nic, co by mohlo být předtuchou anebo předzvěstí pozdějších tragických událostí. Těch, jichž byla příčinou. A těch, jež sama způsobila.

*strana 53 - Čas opovržení*

Co víme o lásce? Láska je jako hruška. Hruška je sladká a má určitý tvar. Zkuste přesně definovat tvar hrušky.

strana 109 - Čas opovržení

Poznal jsem v životě mnoho vojáků. Znal jsem hejtmany, vojvody a jenerály i maršály, vítěze nesčetných tažení a bitev. Naslouchal jsem jejich vyprávění a pamětem. Vídával jsem je sklánět se nad mapami, zakreslovat do nich barevné linky a šipky, vymýšlet strategie. V té papírové válce vždy všechno klapalo, všechno fungovalo, vše bylo jasné a ve vzorném pořádku. Tak tomusí být, vysvětlovali mi. Armáda je především pořádek a řád. Vojsko se bez pořádku neobejde.

Tím podivnější je, že co se týče pořádku, opravdová válka - a několik opravdových válek jsem viděl - neodbytně připomíná hořící bordel.

*strana 51 - Křest ohněm

Často mi byla kladena otázka, jak došlo k tomu, že jsem se rozhodl psát své paměti. Většina dotazů se týkala zejména momentu, v němž začaly moje memoáry vznikat - jaká událost či pohnutka mne přiměla k jejich sepisování. V minulosti jsem se uchyloval k rozličným vysvětlením a nezřídka jsem bezoztyšně lhal, nyní však chci vyjeviti čistou pravdu, neboť dnes, kdy mi vlas zbělel a prořídl, již vím, že pravda je vzácné zrno, kdežto lež pouze prázdné plevy.

Pravda je taková: Bezprostřední pohnutkou zrodu prvních poznámek, jež stanovili fundament pozdějšího díla mého života, bylo nalezení písařského náčiní, papíru a psacích potřeb mezi věcmi, které naše družina zcizila z lyrijského vojenského tábora. Stalo se to...

*strana 76 - Věž vlaštovky*

Třebaže doposavad tak pospíchal, tak chvátal, tak se štval a oddechu si nedopřal, setrval zaklínač takřka celou zimu v Tussiantu, Jaké k tomu měl důvody? Nenapíšu. Měl je, toť vše, škoda více slov. Těm zas, kdož bychtěli zaklínače pranýřovat, připomenu: láska nejedno má jméno a nesuďte, abyste nebyli souzeni.

*strana 64 - Paní jezera*