Třetího dne zemřely všechny děti, vyjma jediného - nevolníka věku asi desíti let. Tento, až doposud zachvácen silnými kovulsemi, upadl nyní do stavu hlubokého obluzení. Jeho oči získaly skelný výraz, neustále se zachytával rukama pokrývek anebo tápal ve vzduchu, jakoby se pokoušel lapat vznášjící se chmýří. Jeho dech byl hlasitý a chraptivý, na kůži mu vystoupil studený lepkavý pot. Tehdy mu byla vpravena do žíly další mixtury. Vyvolala krvácení nosní sliznice, jeho kašel se změnil v dávení, až nakonec sledovaný upadl do hluboké katalepsie.

Po následujcí dva dny symptomy setrvávaly. Během času však pokožka přestala vylučovat pot, stala se suchou a horečnatě rozpálenou, puls ztratil původní sílu a znatelně se zpomalil, leč nepřestal být hmatný. Sledovaný se ani jednou neprobral, ani jednou nevykřikl.

Konečně nadešel den sedmý. Chlapec se probudil z mrákot, otevřel oči. Jeho oči byly jako oči zmije.

(Manuskript výlučně pro potřeby Čarodějné Kapituly)

*strana 78 - Krev elfů*