Před dávnými lety bylo mnoho netvorů a mnoho lidem padalo těmto zrůdám za oběť, sešli se tedy nejvěhlasnější mágové, druidi té doby, aby smíchali jed, který by mladé adepty měnil v zaklínače, nelidské proměněnce. Mágové zemřeli, druidi odešli a zaklínači přetrvali. Jezdili po světě a za peníze zbavovali lidi otravných netvorů. Lidé je však nesnášeli, báli se jich i když jim zaklínači pomáhali. Byli nelidsky rychlí, nelidsky přesní v úderech meče, který si vždy našel to nejzranitelnější místo na těle netvora. Pohyby zaklínačů nestíhalo sledovat oko a jejich umu boje z mečem se téměř nikdo nemohl rovnat. Lidé, jak víme, jsou malicherní, snado zapomínají a nesnadno odpouští. Začali zaklínače chytat a zabíjet, sedlák lehce zapomněl na to, že jeho dcerku zachránil zaklínač před Vivernou, a ten samý nyní přichází o hlavu na popravišti. Vědmáků ubývalo a stali se vzácnými, lidi na chvíli opustil amok, ale pořád žili s vědmáky v nenávisti. Tvrdili, že zaklínači sice netvory zabíjí, ale že jimi sami jsou. Tradovalo se, že zaklínači nejsou schopní lásky ani jiných citů a v některých případech to byla pravda. Zaklínači podstupovali v mládí smrtelnou zkoušku, kterou nazývali Zkouškou Trav, travama byly myšleny smrtelné jedy, kterýmy se lidé měnili v zaklínače, zkouškou to, že jen každý sedmý přežil. Mutace je u každého adepta individuální záležitostí, proto u některých dojde k většímu zachování lidské mysli, u některých menšímu.