Největší bitva všech dob, která se kdy odehrála na severu. Dobyvačnou válku vedl Nilfgaard proti spojeným královstvím severu. Na Nifgaardské staně bylo nejméně 50 tisíc jezdců - tedy celá 4. Jízdní a valná část 3. Elitní divize Nausicaa, divize Ard Feainn, elfská brigáda Vrihedd pod vedením Isegrima Faoiltiarny a bílá korouhev s bílým alerionem divize Alba. Na straně severu bylo slabých 40 tisíc jezdců - levé křídlo obsadil redanský kontingent, jemuž velel hrabě de Ruyter - osm tisíc mužů pěchoty a jízdy, střed linií, která svoje místo našla pod Šibeničním vrchem, tvořilo dvanáct tisíc redanských a temerských pěšáků, sformovaných do čtyř čtverců. Po jejich stranách se sešikovalo deset krouhví těžké kavalerie. Pravé křídlo se sestávalo z dobrovolnického oddílu Mahakamského, osm eskadron lehké kavalerie a znamenité Svobodné kompanie. Většina vojáků tehdy nevěděla, že má Nilfgaard tak velkou přesilu, kdyby ano, zdrhla by z boje ještě před jeho začátkem.

Začátek bitvy měl přijít během chvíle. Maršál Coehorn, který velel Nilfgaardské polovině bojiště, vyslal průzkumné oddíly do kopců na severu, ty byly totiž ideální k postavení záloh severské armády. Vyslal mladého vojáka Lammra Flauta, to se ukázala jako chyba, začínající voják, byl ve své první bitvě, a měl příšerný strach. Neprozkoumal dostatečně kopce a nenašel tedy sedm tisíc redanských jezdců, které vedl vojvoda Bronibor. Začala bitva. Jako beranidlo se vrhla do jednoho ze čtverců redanských pěších divize Alba, narušila tím šik. Alba vjížděla stále dále do čtverce, zajela však moc daleko, uvázla a byla téměř celá zničena. Přiostřil se boj na levém křídle, třebaže silná a dobře cvičená vojska Nilfgaardu najížděla téměř bez přestání, rozbíjela se o královské vojsko jako mořská voda o útesy. Jinak tomu bylo na křídle pravém, tam maršál Coehorn chytře poslal divize Deithwen a Ard Feainn. Proti těmto profesionálním jednotkám stáli otrlí Bruggenci, ti se ale ukázali jako slabší a nevydrželi nilfgaardský nápor. Jan Natalis, zpraven o této situaci na pravém křídle, poslal tam část mahakamské jednotky, ta se za cenu obrovských ztrát dostala k Bruggencům a zacelila díru v linii. Další velké bojové ohnisko bylo na hranách temerské a redanské jednotky, tam maršál Coehorn poslal brigádu Vrihedd. Ti také prolomili linii, hrabě de Ruyter nedokázal odolat náporu elfů z Vrihedd. Zdálo se, že je konec. Teď však povolal Jan Natalis zálohy, sedm tisíc redanských jezdců. Elfové však stále pronikali hlouběji do linie, v cestě jim stála, necvičená Šedá korouhev. Bojovníci z Šedé byli špatní, ale to, že v dané projevili nesmírnou odvahu proti přesile, zachránilo severskou armádu. Šedá byla téměř celá vybita, ale velmi zpomalila divizi Nausciaa a sedmou Darleánskou, jejich řady viditelně prořídli. To už tu ale byl vojvoda Bronibor se sedmi tisíci jezdci, ti rozdrtili nilfgaaardskou armádu, která pronikla do týla Seveřanů. Při utíkání z boje zemřel i maršál Coehorn z celou svou osobní gardou. Nilfgaardská armáda byla, až na výjimky, úplně vybita. Velká Mayennská bitva se stala vítěznou pro Severská království. Do dějin potom vešla věta, kterou Julia Abatemarco pronesla po bitvě:"Byli tvrdí, stejně jako my, ale my jsme dokázali být tvrdí o trošinku déle."

Do histroie se tato bitva zapsala pod jménem bitva u Mayenny, i když město Mayenna je o mnoho kilometrů severněji. Bitva se ve skutečnosti odehrála na poblíž řeky Brenny a vesnice Staré Zadky. Jelikož však jméno U starých zadků nebylo důstojné k téměř stu tisíců mrtvých, ujalo se: "Bitva u Mayenny".