Čarodějem se nikdo nerodí. Stále víme příliš málo o genetice a mechanismech dědičnosti. Příliš málo času a prostředků věnujeme na výzkum. Žel, pokusy o dědičné přenášení magických schopností můžeme sledovat neustále, způsobem takříkajíc, samovolným. Výsledky lze poměrně často spatřit v městských stokách či pod schodišti chrámů. Setkáváme se s idioty a kataleptiky, slintajícmi a pomočujícími se proroky, s pomatenými vesnickými věštkyněmi a divotvůrci, s dementi, jejichž mozky zdegenerovala zděděná leč nekontrolovatelná moc. 

Tito idioti a kreténky mohou mít potomstvo, mohou mu předávat své schopnosti a degenerovat dál a dál. Je někdo schopen předvídat a odhadnout, jak by mohl vypadat poslední článek tohoto řetězu?

Většina z nás, mágů, pozbývá schopnost prokreace v důsledku somatických poruch a změn činnosti hypofýzy. Přesto někteří - či spíše některé - ovládnou tajemství magie aniž ztrácejí schopnost rozmnožování. Mohou počít i porodit - a mají troufalost považovat to za štěstí a požehnání.

Avšak já opakuji čarodějem se nikdo nerodí a nikdo se čarodějem narodit nesmí! Vědoma si závažnosti toho ,co nyní napíšu, odpovídám na dotaz položený na Konventu v Cidaris. Odpovídám jednoznačně a kategoricky. Každá z nás se musí rozhodnout, čím chce být - čarodějkou anebo matkou.  Je bezpodmínečně nutné sterilizovat všechny mladé adeptky. Bez výjimky.

*strana 253 - Krev elfů*

Je trochu paradox, že autorka spisu je čarodějka jenž se sama účastnila genetického experimentu na rodu Starší krve, který se díky nedostatku znalostí experimentátorů, vymkl z rukou a zapřičinil mutaci genu. Díky tomu se moc spojená se Starší krví každou generací násobila. Můžeme jen doufat, že Tissaa nenapsala tento spis jen, aby si zachovala společenský kodex.