Exorcisté; též zaklínači, pejor. vědmáci, u Nordlingů
(odkaz) tajuplná, elitářská kasta šamanů - bojovníků, původně patrně
odnož druidů (odkaz). V lidové představivosti byli e. nadáni magickou mocí
a nadlidskou energií, umožňující jim zápolit se zlými duchy, netvory a
temnými silami. Dle některých pramenů bylo ve skutečnosti jejich mistrovství
v ovládání zbraně druhdy zneužíváno vladyky Severu ve vzájemných válkách,
běžných v oněch dobách. Při boji upadali e. do transu vyvolávaného
pravděpodobně autohypnózou a narkotiky. Bojovali tak se slepou urputností,
zcela necitliví na bolest a dokonce i na vážná zranění, což posilovalo
obecnou víru v jejich magické schopnosti. Naopak teorie, podle níž byli e.
produkty mutací či genetických operací nebyla potvrzena. U Nordlingů
vystupují e. jako hrdinové četných pověstí lidové slovesnosti (srov.
Flourens Delannoy: "Mýty a legendy národů Severu")
***
Evertsen Petr; * 1234, zplnomocněnec císaře Emhyra
Deithwena a jeden z faktických tvůrců moci Císařství. Vrchní komoří armády
v období Severních válek (odkaz), od r. 1290 nejvyšší pokladník koruny. V
závěrečném období Emhyrovy vlády povýšen do hodnosti koauditora Císařství.
Za panování císaře Morvrana Voorhise falešně obviněn ze zneužití
pravomocí, odsouzen a uvězněn. Zemřel 1301 na hradě Winneburgu. Posmrtně
rehabilitován císařem Ianem Calweitem v r. 1328
***
Mandragora (alrauna); jinak pokřín, rostlina z čeledi lilkovitých.
Bylina beze stonku, s růžicí přízemních listů a řepovitým kořenem, v němž je
možno dopatřiti se tvaru lidské postavy. M. officinalis a M. autumnalis se v
nevelké míře pěstuje ve Vicovaro, Rowanu a Ymlacu, divoce roste již jen ojediněle.
Jedlé bobule zprvu zelené, zráním žloutnoucí, je možno nakládati do octa, listy
se užívají coby léčivá droga. Kořen m. (radix mandragorae) je dnes ceněn v medicíně
a farmacii. Dříve mu byl přisuzován mimořádný význam zvláště v pověrách národů
Severu; býval upravován do podoby figury lidské - mužíčka (alraunmänchen), oblékán
dokonce do šatiček a uchováván v příbytcích coby ceněný amulet. Měl zajišťovat
ochranu před chorobou, přinášet štěstí ve hře i v soudním sporu, ženám zaručovat
plodnost a snadné slehnutí. Kořen m. byl vyhledávaným obchodním artiklem, jehož
cena mohla dosáhnout až šedesáti florénů za kus. V tomto obchodě byl nezřídka
z neznalosti anebo s podvodným záměrem zaměňován za kořen rulíku (odkaz). M.
bylo taktéž užíváno při čarování jako ingredience do magických melanží
a samozřejmě jedů. Zlomocné kejkle s kořenem m. bývaly častým obviněním v dobách
honů na čarodějnice, příprava jedu z m. byla předmětem vyšetřování v travičském
procesu Lucrezie Vigo (odkaz). Jedů a elixírů z m. měla údajně používat rovněž
legendární Filipa Alhard (v Severních královstvích Filippa Eilhart - pozn. autora)
***
Itlina; správně Ithilinne Aegli
aep Aevenien, legendární elfská léčitelka, astroložka a jasnovidka. Proslulost
získala věštbami, z nichž nejslavnější je Aen Ithiliennespeath - Ithiliennino
proroctví. Mnohokrát
opisovanému a rozšiřovanému proroctví se v různých období dostávalo značného
věhlasu a text byl neustále doplňován komentáři, klíči a vysvětlivkami, které
věštby přizpůsobovaly aktuální situaci, což posilovalo přesvědčení o Ithiliennině
nadpřirozené schopnosti vidění do budoucna.
Tvrdí se, že I. předvídala Severní války (1239-1268)
(odkaz), tři morové epidemie (1268, 1272, 1294), krvavou Válku dvou jednorožců
(1309-1318) (odkaz) a vpád Haaků (1350) (odkaz). Údajně měla též předpovědět
do konce XIII st. pozorované klimatické změny - tzv. "Bílou zimu"
(odkaz), kterou lidská pověra považovala za konec světa a spojovala s předpovězeným
příchodem Ničitelky (odkaz). Tato predikce se stala záminkou k ostudným honům
na čarodějnice (1272-1276) a zavinila tak smrt mnoha nešťastných dívek a
žen, považovaných za inkarnaci Ničitelky. V současnosti je I. některými
badateli považována za mýtickou postavu a její Proroctví za mnohem později
vyprodukované apokryfy a důmyslný literární podvrh.
***
Houvenagel Dominicus Bombastus; *1239, velkoobchodník
z Ebbingu, zbohatl rozsáhlou podnikatelskou činností a usadil se v Nilfgaardu.
Těšil se přízni několika císařů, za vládu imperátora Iana Calweita jmenován
purkrabím a županem venendalským a místodržitelem neweugenským. Ve funkci dvorního
rady ovlivňoval H. mnohá císařöva rozhodnutí a rozvíjel všestrannou společenskou
aktivitu. Zemřel 1301. Ještě v Ebbingu proslul H. svou nezištnou charitativní
činností, podporoval potřebné a nemajetné, zakládal sirotčince, starobince a
špitály. Jako milovník krásných umění a fyskulatury založil v metropoli divadlo
a stadion, přičemž obě stavby nesou dodnes jeho jméno. Je považován za příslovečný
vzor poctivosti, čestnosti a obchodního ducha.
(mimo jiné pořádal nelegální souboje mezi zvířaty a
lidmi a shlížel se ve většině nectností tehdejší společnosti. Jeho vliv
dosáhl takové míry, že začal šířit dezinformace o své charitativní činnosti.
Jakákoli jeho činnost byla čistě prospěchářská a populistická - pozn.
autora)
***
Delannoy Flourens; jazykozpytec a dějepravec, *1432
ve Vicovaro. V letech 1460-1475 vrchní archivář a knihovník u císařského dvora.
Neúnavný sběratel lidových bájí a pověstí, autor mnoha literárních prací považovaných
za pomník dávného jazyka a písemnictví severních regionů Impéria. Mezi jeho
nejdůležitější díla patří: "Mýty a legendy národů Severu", "Bajky
a pohádky", "Překvapení aneb mýtus starší krve",
"Sága o zaklínači", "Zaklínač a zaklínačka - věčné hledání".
Od roku 1476 profesor na universitě v Castell Graupian, kde zemřel 1510.
***
Congreve, Estella vel Stella, dcera hraběte Ottona de Congreve.
V mládí byla provdána za starého hraběte z Liddertalu, po jehož rychlém úmrtí
řídila finanční záležitosti svého panství nadmíru uvážlivě, díky čemuž se domohla
nemalého jmění. Bylo o ní známo, že se těší důvěře a náklonnosti císaře Emhyra
var Emreis (odkaz), jenž byl vždy ochoten přihlédnouti k jejímu mínění, a tak,
třebaže nezaujímala zvláště vysoké postavení, byla význačnou osobností u jeho
dvora. Díky blízkému vztahu k mladé císařovně Cirille Fioně (odkaz), kterou
milovala jako vlastní dceru, byla v žertu označována za "císařovnu matku".
Přežila oba, jak císaře, tak císařovnu, zemřela 1331. Její značný majetek připadl
v dědictví postranní větvi Liddertalů, zvaných Běláci, ti však byli lidé lehkomyslní
a marnotratní a záhy veškeré bohatství promrhali.
( Císař Emhyr nikdy nedovolil zveřejnit informaci, že císařovna
Cirilla Fiona ve skutečnosti není cintránskou princeznou, ale jen holkou, kterou
císaři nastrčila jeho tajná služba, protože pravou Cintránku nemohla najít a
bála se císařovy zloby. - pozn. autora)