Nejvýkonnější Létající stroj poháněný elektřinou. Měl tři hlavní části: palubu, soustavu nosných a hnacích vrtulí a strojovnu. Paluba byla 30 metrů dlouhá a 4 metry široká. Připomínala loď s přídí ve tvaru ostruhy. V žebrovaném trupu byly stroje, skladiště střeliva, přístroje a nástroje, sklady potravin a vody. Kolem paluby se vinulo zábradlí. Na palubě stály tři kabiny. Sloužily jako ložnice posádky a strojovny. Ve střední kabině pracovaly stroje pohánějící svislé vrtule. Přední kajuta skrývala stroj přední vrtule, zadní vrtule byla poháněna ze zadní kajuty. V první kajutě na přídi byla kuchyně, spižírna a místnost palubní hlídky. Na zádi v poslední kajutě bylo několik kabin, mezi nimi i kabina inženýra Robura, jídelna a zasklená kabina pro kormidelníka. Kajuty osvětlovala stropní tělesa z kaleného skla, které je desetkrát pevnější než sklo obyčejné. Pod trupem byla soustava pružných per, zmírňujících otřesy při přistávání. Svislých vrtulových os napočítáme celkem sedmatřicet, patnáct vpředu, patnáct po stranách a sedm vyšších uprostřed. Každá osa měla dvě protiběžné vrtule; dvojice vrtulí na každé ose se otáčely nezávisle na ostatních. Protisměrnost dvojic zajišťovala stabilitu lodi, která by se jinak otáčela kolem své osy. Vrtule byly trojlisté (třebaže je ilustrátor Benett zobrazuje jako dvojlisté). Vpředu a vzadu byly upevněné hnací vrtule, schopné úžasných otáček. Lopatky vrtulí byly připevněny ke kovovému nákružku (zřejmě ložisku, pozn. O. N.), který šetřil motorickou sílu. K nevýhodám Albatrosu dlužno přičíst malou stabilitu - harpunovaná velryba bezmála strhla letadlo do moře (*) a citlivost elektrického zařízení na bouřku. Všechny vrtule poháněla elektřina z článků, jejichž prvky a složení kyseliny zůstaly Roburovým tajemstvím, stejně jako konstrukce akumulátorů. Zdůrazněme zde, že z důvodů ne zcela zřejmých byly na palubě Albatrosu jak články, tak i akumulátory. Složení kladných i záporných pólů si inženýr nedal patentovat. Elektrické články a akumulátory poskytovaly "téměř nekonečný počet elektrických koní". Maximální rychlost Albatrosu byla 200 km/hod (*), zaznamenán největší dostup 6 000 m. Celá loď byla vyrobena z neklíženého papíru napuštěného dextrinem a amidonem a poté hydraulicky lisovaného. Takový papír je pevný jako ocel a nejenže odolá bowie-knifu Phila Evanse (*), ale lze z něho vyrábět hřídele, kolejnice a kola vagonů. Posádka lodi byla šestičlenná. Tvořil ji inženýr Robur, zástupce Tom Turner, mechanik s dvěma pomocníky-kormidelníky a kuchař. Výbava byla běžná, až na lehký nepotopitelný gumový člun. Padáky na palubě Albatrosu chyběly, neboť letadlo, dle Roburova úsudku, nemohlo spadnout. Albatros zničila sabotáž (*), ale inženýr Robur vybudoval na Ostrově X další exemplář. Druhý Albatros skončil demontáží v dílnách v hoře Great Eyry při stavbě postrachu.

ROBUR DOBYVATEL

PÁN SVĚTA