Za skutečný technický zázrak je nutno označit lampu použitou při výpravě ke středu Země profesorem Ottou Liddenbrockem a jeho dvěma druhy v červenci a srpnu 1863. Energetickým zdrojem lampy byl Ruhmkorffův přístroj blíže neurčené konstrukce, v podstatě článek. Šlo nepochybně o vynález německého elektrotechnika Heinricha Daniela Ruhmkorffa (1803 - 1877), který od roku 1825 působil v Paříži a proslavil se zejména vynálezem induktoru. Zlepšováním přístroje přišel na mizinu a zemřel v bídě. Jeho induktory se napájely z Bunsenových článků. Ruhmkorffův přístroj použitý Liddenbrockem musel pracovat na jiném principu. Šlo zřejmě o jakési elektrické články, protože výprava s sebou brala "nezbytné látky" pro tyto přístroje. Lampa sama je popsána jen neurčitě - je velmi spolehlivá, celkem skladná a přenosná. Zdrojem světla byla jakási spirála (*,*). Zato její výkon je nepřekonatelný ještě dnes, po 130 letech. Vydržela svítit od vstupu výpravy do podzemí 29. 6. 1863, kdy poprvé "tmou chodby proniklo jasné světlo" (*), až do 9. 8., kdy se cestovatelé dostali na pobřeží Liddenbrockova moře. Nutno ovšem dodat, že existovaly dva exempláře lampy; jeden se rozbil o tři dny později při pádu na zem. Téměř šestitýdenní provoz však lampu nevyčerpal; profesor Liddenbrock ji znovu úspěšně rozsvítil 26. 8. při dalším vstupu do podzemí. Zde se ukázalo, že nejenom svítí, ale dokáže i zažehnout doutnák (*) - provedl to profesorův synovec Axel. Při výbuchu však byla tato skvělá lampa zničena. To je ovšem velká škoda - kdyby se ji podařilo zachránit, předvést představitelům průmyslu a uvést na trh, H. D. Ruhmkorff nemusel zemřít v bídě.

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ