1. ledna 18** ve 2 hodiny ráno, 47 minut a 35 vteřin se Země srazila s kometou; rychlost Země činila 107 280 km/hod., komety 256 500 km/hod., úhel dopadu byl značně šikmý. Kometu objevil v zimě předcházejícího roku 18** francouzský astronom Palmyrin Rosette na improvizované astronomické observatoři na Baleárách. Je zajímavé, že většina evropských astronomů existenci tohoto kosmického tělesa popírala (*), protože žádný jiný astronom Gallii nespatřil. Koncem prosince roku 18** totiž vrstvy mlhy znemožňovaly astronomická pozorování, a jak se zdá, stejně nepříznivé pozorovací podmínky vládly i o dva roky později, kdy se dráha Gallie podruhé přiblížila oběžné dráze zemské (*,*).

Letopočet 18** lze poněkud zpřesnit. Rosette hovoří o Winneckeově kometě (*), objevené roku 1873, nezmiňuje se však o návratu Halleyovy komety k Zemi roku 1910, letopočet 18** je tudíž třeba vymezit těmito časovými hranicemi. Pozdější generální guvernér Gallie, francouzský kapitán Hector Servadac, narozený 19. 7. 18**, sloužil ke dni srážky Gallie se Zemí v armádě již 14 let, 3 měsíce a 5 dní (*), z toho 4 roky ve vojenských školách. Jeho osobní spis se však nezmiňuje o Servadakově účasti na válce prusko-francouzské v roce 1870.Buď tedy v té době v armádě ještě nebyl, anebo studoval na vojenské škole. Lze tedy letopočet 18** zpřesnit na 188*, nebo dokonce 189*. Opravňuje nás k tomu ještě jedna zmínka ze služebních záznamů kapitána Servadaka: dotyčný se zúčastnil súdánského a japonského tažení, tedy válek, o nichž v sedmdesátých (ale i pozdějších) letech neměl nikdo ponětí.

Obvod Gallie po srážce se Zemí, při níž kometa uchvátila část pozemského území v oblasti gibraltarského průlivu, činil 2 320 km, jak zjistila výzkumná plavba goelety Dobryna. Hmotu vypočítal Rosette; stanovil ji na 209 346 miliard tun. K výpočtu použil pérové váhy a čtyřiceti stříbrných pětifrankových mincí, které vážily na Zemi rovný jeden kilogram. Vzhledem k tomu, že majitel váhy Hakhabut přístroj zfalšoval, je nutné údaj o čtvrtinu snížit - činí tedy asi 150 bilionů tun.

Při katastrofě zůstalo na území odervaném od Země celkem šestatřicet lidí národnosti francouzské, anglické, španělské a ruské. Tito lidé si zprvu neuvědomovali, co se stalo. Nejdříve postřehli úbytek na váze: kapitánův pobočník Ben Zuf ke svému úžasu vyskočil do výše dvanácti metrů. Zuf se Servadakem si také brzy všimli, že se zkrátil cyklus den-noc na 6 hodin (*), že je zaměněn východ a západ a že voda vře při 66 oC, z čehož správně usoudili, že zřídla atmosféra a klesl tlak. Už na začátku svého pobytu na Gallii pozorovali Zemi a Měsíc, avšak domnívali se, že jde o jakousi neznámou planetu. Další důležité údaje získali až při výzkumné plavbě na Dobryně, kdy nalezli pohoří přehražující moře, jež stále ještě považovali za moře Středozemní. Gallie v první fázi letu minula v nebezpečné vzdálenosti Venuši (*), ale potom se začala od Slunce vzdalovat. Při průletu pásmem asteroidů k sobě přitáhla planetku Nerinu - došlo k tomu 10. 3. 18(8?)*. Nerina provázela Gallii při její pouti Sluneční soustavou déle než rok - opustila ji až 10. 11. následujícího roku při opětném průletu pásmem asteroidů.

Horniny na Gallii lze řadit do dvou skupin. K první patří ty, jež kometa odervala od zemského tělesa, k druhé náleží původní horniny komety. Jsou to skalnaté útvary, výrazné šestiboké krystaly (*) o značné hustotě (*), jak s radostí změřil Rosette. Trosečníci neměli naději na dlouhodobou kolonizaci nového světa, neboť jim zde chyběla orná půda. Živili se především zvířectvem, které na odervané pevnině zbylo. Další nebezpečí jim hrozilo, jakmile se Gallie začala vzdalovat od Slunce a klesala teplota. Zachránila je GEOTERMÁLNĺ ENERGIE.

Moře na Gallii zamrzlo v souvislosti s neobvyklou teorií o ZAMRZÁNĺ PŘI BEZVĚTŘĺ. Led byl zcela hladký (*) a umožňoval zimní sporty, zejména bruslení a jízdu na plachetních saních. Navzdory katastrofální situaci, v níž se trosečníci ocitli, pokračovaly i na Gallii mocenské spory obvyklé na Zemi. Francouzští i angličtí důstojníci se považovali za plnomocné představitele svých vlád. Předmětem jejich zájmu byl španělský ostrov Ceuta, o němž usoudili, že se ocitl na seznamu volných území. Kapitán Servadac se tudíž pokusil Ceuty zmocnit (*), avšak odešel, jak přišel, - ukázalo se totiž, že ostrov už zabral ve prospěch vlády anglický major Oliphant (*), a zřídil zde dokonce i optický telegraf, jímž udržoval spojení se základnou na Gibraltaru (*), zvláště pak proto, aby se svým nadřízeným, plukovníkem Murphym, mohl hrát šachy. Kometa Gallia se Slunci vzdálila nejvíce po déle než roční pouti vesmírem, 15. 1. 18(8?)*. Od toho okamžiku se začala vracet k Zemi. Rychlost jejího letu byla ve vzdálených oblastech nízká (dráhu Jupitera protnula Gallia až počátkem června), postupně však vzrůstala. Začátkem listopadu ukázaly upřesněné Rosettovy výpočty, že dojde k novému střetu - přesně dva roky po tom prvním, opět prvního ledna. Ruský poručík Prokop navrhl kosmickou cestu v balónu. Návrh byl schválen a trosečníci zhotovili montgolfiéru z plachet lodi Dobryna. 15. 12. došlo k zemětřesení; Gallia se částečně rozpadla a ztratila úlomek, na němž pravděpodobně zahynuli Angličané z Ceuty a z Gibraltaru. Ke kontaktu atmosfér Gallie a Země došlo 1. 1. ve 2 hodiny, 47 minut ráno. Balón přistál dva kilometry od Mostaganemu v Alžírsku. S výjimkou Angličanů nikdo nedošel úhony, leda finanční (Hakhabut) nebo profesionální (Rosette). Rosettovi kolegové - hvězdáři totiž neuvěřili jeho zprávě o kometě. Není však známo, jak vysvětlovali zmizení Gibraltaru, Ceuty a dalších částí zemského povrchu ze středomořské oblasti, jež Gallia navždy odnesla s sebou.

NA KOMETĚ