Silniční lokomotivu originální konstrukce vynalezl a postavil anglický inženýr Banks za své dovolené v roce 1866, když dokončil práci na stavbě trati Scind Punjab and Delhi. Stroj si od něj objednal rádža Buthanský (*), indický nabob nadaný nevšedním technickým talentem. Lokomotiva měla tvar slona (* a násl.) o výšce šesti a délce devíti metrů. Kovový slon měl do výše zahnutý chobot sloužící za komín. Komín bylo možno podle potřeby sklápět. Hlavu zdobily pozlacené kly. Na zádech se nacházela vížka s kulatou ozdobnou střechou; její okénka připomínala okna lodní. Uvnitř slona se skrýval parní stroj blíže neurčené konstrukce. Jeho kola působila prostřednictvím excentrů na nohy, jež se pohybovaly stejně jako nohy zvířecí. Provozní tlak parního stroje činil 5 atmosfér, stroj dosáhl tohoto tlaku po hodině vytápění suchým dřevem. Kotel byl jištěn záklopkami, nastavenými na 20 atmosfér - jakmile byly zatíženy, vybuchl. Lokomotiva měla sílu osmdesáti koňských sil. Slon za sebou vlekl dva bohatě zdobené vozy (*) po dvou nápravách, s náboji, věnci a loukotěmi zdobenými vyřezáváním. Větší část kol zakrývala kapotáž - věru neobvyklé řešení vozu určeného pro pohyb těžkým terénem. Přední vůz byl dlouhý patnáct metrů včetně verandy pro deset osob vpředu a další vzadu. Uvnitř se nacházela jídelna, salón, knihovna a čtyři obytné kajuty. Tento vůz patřil panstvu. V druhém voze, zařízeném s menším přepychem, bydlely osoby podřízené. V obou vozech se celkem vezlo deset osob. Průměrná cestovní rychlost činila 1,7 km/hod. Souprava mohla zdolat deseti až dvanáctiprocentní stoupání. Za praktického použití na bídných indických cestách se nestalo, že by souprava uvázla. Ukázalo se dokonce, že je to dopravní prostředek obouživelný, neboť parní slon i oba vozy dobře plavaly (*, *, *). Slon přitom vesloval nohama. Jeho síla se prokázala v soutěži se třemi slony knížete Guru Singha (*), které bez nesnází odvlekl.

ZEMĺ ŠELEM