Umožňuje pohyb a práci pod vodou bez vnější podpory kompresoru. Vynález kapitána Nema. Přiléhavý oděv je zhotoven z neznámé látky. Límec je tvořen měděným kruhem se závitem. K němu je přišroubována kovová přilba se třemi okénky kruhové tvaru. Kolem pasu je připevněn opasek. Látka zřejmě nemá tepelně izolační vlastnosti, protože při pohroužení do vody potápěč pociťuje chlad. Na zádech nosí potápěč dýchací přístroj systému Rouquayrol-Denayrouze, zdokonalený Nemem. Skládá se z ocelové nádrže na vzduch, která snese vnitřní tlak padesáti atmosfér. V horní části je měchový mechanismus, který reguluje tlak vzduchu na dýchatelnou úroveň. Nádrž pojme dost vzduchu na devíti až desetihodinový pobyt pod vodou.

DVACET TISĺC MIL POD MOŘEM

Ke skafandru je možno přirovnat i záchranný přístroj, vynalezený koncem devatenáctého století kapitánem Boytonem. Byl to dvouvrstvý oblek z gumy, který kryl celý povrch těla s výjimkou obličeje. Do prostoru mezi vrstvami bylo možno gumovou trubicí nafoukat vzduch, který trosečníka držel nad hladinou a tepelně izoloval. V podrážce na pravé noze byl otvor vhodný k zasazení krátkého stěžně s plachtou. K příslušenství patřilo též veslo.

ČĺŇANOVY TRAMPOTY V ČĺNĚ