Zefyrin Xirdal, jednadvacetiletý Pařížan, bytem v šestém patře blíže neurčeného domu v ulici Cassette, majitel roční renty patnácti tisíc franků, kmotřenec a chráněnec bankéře Roberta Lecoeura, je největší vědecký génius z celé plejády vernovských vědců a vynálezců. Podle jeho teorie podstatou všehomíra je energie, která je "základní částicí". Energie je v ustavičném pohybu. Hmotná tělesa ji pohlcují, ale také vyzařují. Každá změna stavu hmoty, zejména její rozpad, je provázena vyzařováním energie. I v nezvažitelné částečce hmoty je obrovská energie. Hmota je obklopena DYNAMOSFÉROU, energetickým prostředím. Ta se poblíž velkých seskupení hmoty projevuje jako přitažlivost. Podle této teorie je technicky možné uvolnit díl energie, vyslat ji na libovolné místo v prostoru a zde působit silově na jakékoli těleso poblíž onoho bodu (* a násl.). Teorie byla i základem Xirdalova nikdy nedokončeného ENERGETICKÉHO ČLÁNKU. K obdobným výsledkům došla i CAMARETOVA TEORIE.
HONBA ZA METEOREM