Vynález Viléma Storitze, syna zhořeleckého mistra ALCHYMIE Otty Storitze, je datován neurčitě do doby vlády rakouské císařovny Marie Terezie (1717 - 1780). Neviditelnost vyvolá požití řídké tekutiny žluté barvy. Je to látka silně prchavá, neboť se brzy vypařuje. Její páry působí na čichové ústrojí jen slabě, mají ovšem charakteristický a nezaměnitelný zvláštní zápach.

Vilém Storitz přechovával tekutinu v modře zbarvené láhvi zvláštního tvaru. Není však známo, zda tvar láhve a její barva byly voleny záměrně. Technologie výroby oné látky nemohla být složitá, soudě podle prohlídky Storitzovy laboratoře. Vše potřebné se tu vešlo do jediného kouta: všelijaké nástroje, aparatury, stroje, skleněné koule, přenosná kamínka, několik křivulí a překapávadel a kousky rozmanitých kovů, z nichž některé neznal ani svědek, který pracoval jako inženýr. Dle názoru tohoto svědka látka, vstřebaná živým organismem, měnila povahu světla. Záření viditelných vlnových délek převáděla na délky neviditelné,jež procházejí lidským organismem. Při cesto z organismu se délka opět mění do původního stavu. Pokud svědek - inženýr Jindřich Vidal - měl pravdu, ona chemická látka musela světlo měnit na záření rentgenové, případně záření gama - způsobem vědě dodnes neznámým. Látka měla trvalé následky a její působení mohla zrušit jen látka č. 2. Další souprava lahví ležela v tajné skrýši. Jen díky tomu se navrátil do světa viditelných Storitzův sluha Heřman. Sám Storitz zůstal neviditelným - dokud nebyl proboden šavlí; po výronu krve zviditelněl. Ke zviditelnění však nebylo potřeba smrtelné ztráty krve. Mary Roderichová, již Storitz násilím přiměl, aby požila látku č. 1 a stala se neviditelnou, a která se musela jako neviditelná i vdávat, nabyla své původní podoby při porodu.

TAJEMSTVĺ VILÉMA STORITZE