Třetí díl ságy o zaklínači je, jak už je u Sapkowského zvykem, skvělý.
Setkáváme se z Geraltem, který si léčí zranění utrpěna na Thaneddu v
tajemném lese Brokilonu u dryád. Do příběhu vstupují nové důležité
postavy, o kterých byla v dřívějších knihách jen malá či žádná zmínka.
Na prvním místě je to lučištnice Milwa. Dále pak rytíř Cahir a nakonec
ještě postava nejtajemnější, upír Regis. Příběh poskakuje z částí o
Geraltově putování a dobrodružství Ciri, odtud zase na rejdy čarodějů a
politiku. Dle mého soudu je právě tento díl nejslabší co se děje týče.
Jde v podstatě jen o výpravu a souboje. Přesto i tato kniha směle předčí
téměř jakoukoliv fantasy na trhu (Feista, Eddingse a jim podobné nevyjímaje).
Během čtení narazíte na několik momentů, kdy se budete přímo mlátit smíchy
(některé rozhovory s upírem, pokus o "boží soud"). V knize je i pár
opravdu geniálních pasáží. Jmenovitě boj na mostě přes Jarugu, historie
rodu Lary Dorren a další. A co je naprosto úžasné jsou pasáže na začátku
každé kapitoly. Sapkowski opět používá úryvky z fiktivních i skutečných
knih a právě v Křtu ohněm jsou natolik skvělé, že přidávají i nějaké
to procento k hodnocení.
Čeřovský Jan, http://www.jcsoft.cz
|