Fantasy a Sci-fi: Knihovna

Ani nevíte, jak je těžké recenzovat tuto knihu, či jen popsat její děj a způsob, jakým je napsána. Musíte si ji přečíst a jedině pak pochopíte. Slova o tom, že Ciri dělá tohle, zatímco Geralt je támhle zní banálně v kontrastu s tím, jak fantastické je Věž Vlaštovky dílo. Přesto, pokusím se nastínit, o co v této knize vlastně jde ...

Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof, který žije ve vyhnanství uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou dívku. Ošetří ji a zachrání ji život. Čas plyne a ona mu vypráví svůj příběh, snažíce se zakrýt pramenem vlasů hlubokou jizvu hyzdící její tvář ...

"Nebojím se..." zašeptal, uhýbaje očima čarodějčině po-
hledu. "To není strach, jenom obava. O ni. Viděl jsem ve
snu..."
"Já také," stiskla rty Triss. "Měli jsme stejný sen, ty, já
a Nenneke. Ale o tom už ani slovo..."
"Krev na její tváři... Tolik krve..."
{str. 11}

Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Poznáváme co se dělo s bandou potkanů a seznamujeme se s nájemným vrahem, jehož jméno jest Bonhart. A setkáváme se se smrtí ...
Sledujeme putování Geraltovo a hledání Druidů, kteří by mohli vědět, kde se Ciri nachází. Narážíme na půlelfa Schirů, jehož úkolem je Geralta zabít. Sledujeme plameny a zakrýváme si uši před výkřiky upalovaných ...
Posloucháme, jak elf Avallac'h rozpráví o tajemném proroctví pronásledujícím Ciri, následujeme kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. Účastníme se soudu s vnímačkou Kennou. Dozvídáme se, jak Ciri přišla ke svému meči a koni ...

Rychlým pohybem obnažila čepel. Odraz ohně z krbu
vzplál na okrajích velejemného výbrusu, červené světlo za-
tančilo na tepané záštitě.
"To je on," pravila Ciri. "Jistě ses domyslel. Vezmi ho do
ruky, jestli chceš. Ale dávej pozor, je ostřejší než břitva. Cítíš,
jak se jílec lepí k dlani? Je potažen kůží takové placaté ryby,
co má na ocase jedovatý bodec.
"Rejnoka."
"Myslím. Ta ryba má na kůži drobounké háčky, a tak ru-
kojeť neklouže v dlani. Ani když se ta dlaň zpotí. Prohlédni si,
co je vyleptáno na čepeli."
Vysogota se sklonil a přimhouřil oči.
"Elfská mandala," řekl, když zvedl hlavu. Takzvaná
blathan caerme - girlanda osudu. Jsou v ní listy a květy du-
bu, tavolníku a janovce. Věž, do níž bije blesk je pro Starší lid
symbolem Chaosu, zničení a zhouby. A nad věží..."
"Vlaštovka," dokončila dívka. "Zireael. Mé jméno."
{str. 139}

A na každém kroku je smrt, utrpení. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví ... Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Přišel věk meče a sekyry, věk vlčí ...

Věž vlaštovky je tím nejlepším, co jsem kdy ve fantasy četl. Fantastická koláž minulosti, přítomnosti a možné budoucnosti. Nevyhnutelnost osudu i pokus vše zvrátit a změnit ve svůj prospěch. Smrt, nenávist, opovržení. Beznadějné putovaní za nedosažitelným cílem, nečekané zvraty a nepředvídatelné události. Vše napsáno bezchybným jazykem a stylem, který mne znovu a znovu uchvacuje. Při čtení Věže vlaštovky čas nemá význam. Na ničem nezáleží. Je tu jen Ciri, Geralt a jejich svět. Pokaždé, když se ponořím do četby Věže Vlaštovky, jsem právě v tomto světě. Nevnímám nic a nikoho jiného. Je-li to dobře nebo špatně nechám na vás ... ale nečtete knihy právě proto, aby jste unikli od reality? Věž vlaštovky je ta správná volba. Naprosto bezkonkurenčně nejlepší novodobá fantasy, které chybí jen jediný stupínek k dokonalosti děl Tolkienových. Co je tím stupínkem nevím ... snad ho Sapkowski nalezne a v některé z příštích knih na něj vystoupí.

Recenze knihy

Andrzej Sapkowski: Věž vlaštovky. Sága o zaklínači Geraltovi

Fantasy a Sci-fi Knihovna