Jako lunatickej román od lunatickýho autora by se dal označit Mechanický pomeranč Anthonyho Burgesse.

Alex je týn(ager) a má frendíky. Chodí spolu do mlíčňáku, kde se dá sehnat i něco tvrdšího než mléko, chodí krást do obchodů a chodí po ulicích, kde mlátí lidi. A když se nějakej ten hjumaník odváží odporovat, dostane ještě víc, až mu kape blažka na dlažku. Alex kašle na téčko s emkem (jeho rodiče) a miluje vážnou hudbu. V policejním nápravném středisku, kam se dostal po neúspěšné vloupačce, mu je ale psychickým nátlakem a drogami - brainwashingem - odejmuta schopnost jakéhokoliv násilí, a také schopnost vnímat krásy hudby. Z Alexe se stává mechanický strojek, člověk, kterým lze snadno manipulovat…

Mechanický pomeranč, asi vůbec nejlepší dílo A. Burgesse, není psychologickou studií násilnosti mladých lidí. Není ani kritickým zastavením nad společností, která tyto lidi vychovává. Je to prostý příběh, kterému zpočátku asi neuvěříte. Neuvěříte té spoustě násilí, kterou je mladá duše schopna vyprodukovat; když se ale zamyslíte hlouběji, zjistíte, že toho je schopna docela dobře.

Jestli máte bitku tajmu navíc a chcete se dobře pobavit, zapojte své brejny a zkuste rídnout Clockwork Orange. Stojí to za to!

Milon Josef