|
První ze série tří románů z doby počátku Galaktické Říše,
který vyšel v roce 1950.
Po letech výbojů završil Trantor svoje úsilí, když vybudoval Galaktické
impérium. Ovládl všech 200 miliónů obydlených planet galaxie
- až na jedinou. Malou, zapadlou planetu jménem Země, na níž lidé
snili mýtické, trpké sny o své velké minulosti...
Tak tohle je napáno na obálce této knihy, a mě samotného na začátek
této recenze nenapadlo nic trefnějšího.
A na tuto Zemi je nešťastnou náhodou fyzikálním pokusem - který
se jaksi vymknul z rukou - náhodou přenesen z roku 1949 stárnoucí
krejčí na penzi Joseph Schwartz. Zjišťuje, že velká část
povrchu naší planety je touto dobou již silně adioaktivní, a tuíž
neobyvatelná. (Proč je tomu tak, se lze dočíst z dalšího Asimovova
románu "Roboti a Impérium", který byl ovšem napsán o dobrých
35 let později). Vzhledem k tomu, že planeta již není schopna uživit
velkou populaci, jsou lidé po dosažení 60ti let bráni jako neproduktivní,
a nuceni dobrovolně odejít ze života. Obyvatelé Země nenesou nadvládu
Říše zrovna libě, a je tu i militantní skupina, která chce pomocí
zmutovaného viru vyhubit veškerý lidský život v galaxii. Ovšem
ta nepočítá s návštěvníkem z minulosti...
Co dodat. Je to Asimovův klasický román z období zlaté éry sci-fi.
Není to žádne terno, ale docela příjemné počtení. A je to
kamínek, zapadající do mozaiky autorova vesmíru, ke které patří
i romány o robotech a o Nadaci.
Nimitz
|
