První ze série tří románů z doby počátku Galaktické Říše, který vyšel v roce 1950.
Po letech výbojů završil Trantor svoje úsilí, když vybudoval Galaktické impérium. Ovládl všech 200 miliónů obydlených planet galaxie - až na jedinou. Malou, zapadlou planetu jménem Země, na níž lidé snili mýtické, trpké sny o své velké minulosti...
Tak tohle je napáno na obálce této knihy, a mě samotného na začátek této recenze nenapadlo nic trefnějšího.
A na tuto Zemi je nešťastnou náhodou fyzikálním pokusem - který se jaksi vymknul z rukou - náhodou přenesen z roku 1949 stárnoucí krejčí na penzi Joseph Schwartz. Zjišťuje, že velká část povrchu naší planety je touto dobou již silně adioaktivní, a tuíž neobyvatelná. (Proč je tomu tak, se lze dočíst z dalšího Asimovova románu "Roboti a Impérium", který byl ovšem napsán o dobrých 35 let později). Vzhledem k tomu, že planeta již není schopna uživit velkou populaci, jsou lidé po dosažení 60ti let bráni jako neproduktivní, a nuceni dobrovolně odejít ze života. Obyvatelé Země nenesou nadvládu Říše zrovna libě, a je tu i militantní skupina, která chce pomocí zmutovaného viru vyhubit veškerý lidský život v galaxii. Ovšem ta nepočítá s návštěvníkem z minulosti...
Co dodat. Je to Asimovův klasický román z období zlaté éry sci-fi. Není to žádne terno, ale docela příjemné počtení. A je to kamínek, zapadající do mozaiky autorova vesmíru, ke které patří i romány o robotech a o Nadaci.

Nimitz