Cliford Donald Simak - nebo chcete-li po dědovi Šimák - je vskutku jedinečným
autorem sci-fi. Dokázal získat světovou proslulost svými povídkami
a romány, ve kterých se nevyskytuje prakticky žádné násilí
a války, naopak jsou plné humanismu a jemnosti.
Románem, kterým si tuto proslulost získal bylo Město (v dřívějším
českém překladu též jako "Když ještě žili lidé"). Kniha
byla nejprve složena z osmi na sebe volně navazujících povídek,
které předtím vyšly časopisecky, později (v roce 1971) k nim
autor připsal ještě epilog.
V ději je nám předkládána alternativní budoucnost (nebo vlastně
minulost - vysvětlím) Země. Je totiž složen z příběhů a
legend, které si v daleké budoucnosti vykládají psi u večerních
ohňů. Nějaký čas po druhé světové válce lidé totiž
nejdříve přišli na to, že když nebudou města, nebude na co
mířit atomovými zbraněmi, a hrozba nejstrašnějšího konfliktu
pomine. Aby každý člověk mohl mít vlastní dům s pozemkem umožní
vynález hydroponiky, tudíž nepotřeba zemědělské půdy a uvolnění
technologií atomové energie k běžným (nevojenským) ůčelům.
Později lidé pozvolna opustí planetu Zemi, a přenechají ji psům,
kterým umožní získat inteligenci, a též pro ně vyvinou speciální
roboty, které jim vynahradí to, že nemají ruce. Psí civilizace
nebude znát násilí, zlo. či jiné nešvary brzdící vývoj
rasy, a po staletích najde způsob jak se přesouvat mezi dimenzemi.
Na Zemi pak zbude pouze hrstka "zdivočelých" robotů, a chvíli se
zdá, že ji ovládnou mravenci, jejihž obří mraveniště na čas
pokryjí většinu kontinentů...
Kniha je samozřejmě velice čtivá, a perfektně stylisticky napsaná,
a proto není divu, že v době svého vydání, když ještě neexistovaly
ceny Hugo a Nebula, získala alespoň International Fantasy Award.
Nimitz
|