Cliford Donald Simak - nebo chcete-li po dědovi Šimák - je vskutku jedinečným autorem sci-fi. Dokázal získat světovou proslulost svými povídkami a romány, ve kterých se nevyskytuje prakticky žádné násilí a války, naopak jsou plné humanismu a jemnosti.

Románem, kterým si tuto proslulost získal bylo Město (v dřívějším českém překladu též jako "Když ještě žili lidé"). Kniha byla nejprve složena z osmi na sebe volně navazujících povídek, které předtím vyšly časopisecky, později (v roce 1971) k nim autor připsal ještě epilog.

V ději je nám předkládána alternativní budoucnost (nebo vlastně minulost - vysvětlím) Země. Je totiž složen z příběhů a legend, které si v daleké budoucnosti vykládají psi u večerních ohňů. Nějaký čas po druhé světové válce lidé totiž nejdříve přišli na to, že když nebudou města, nebude na co mířit atomovými zbraněmi, a hrozba nejstrašnějšího konfliktu pomine. Aby každý člověk mohl mít vlastní dům s pozemkem umožní vynález hydroponiky, tudíž nepotřeba zemědělské půdy a uvolnění technologií atomové energie k běžným (nevojenským) ůčelům. Později lidé pozvolna opustí planetu Zemi, a přenechají ji psům, kterým umožní získat inteligenci, a též pro ně vyvinou speciální roboty, které jim vynahradí to, že nemají ruce. Psí civilizace nebude znát násilí, zlo. či jiné nešvary brzdící vývoj rasy, a po staletích najde způsob jak se přesouvat mezi dimenzemi. Na Zemi pak zbude pouze hrstka "zdivočelých" robotů, a chvíli se zdá, že ji ovládnou mravenci, jejihž obří mraveniště na čas pokryjí většinu kontinentů...

Kniha je samozřejmě velice čtivá, a perfektně stylisticky napsaná, a proto není divu, že v době svého vydání, když ještě neexistovaly ceny Hugo a Nebula, získala alespoň International Fantasy Award.

Nimitz