Hlavní postava tohoto románu - ortodoxní člen jedné církve Alexander Hergensheimer, se na výletu tichomořím účastní polynézského Svátku ohně. Při přechodu žhavého uhlí však upadne do jakéhosi kómatu. Když se probere, zjistí že svět se jaksi změnil. Byl totiž přenesen do alternativního světa, kde se historie Země odebírala trochu jinými cestičkami. Víra mu však usnadní se přes to přenést, a v tomto světě si najde i spřízněnou duši - ženu Margrethe. Jenže jsou oba brzy opět přeneseni do jiné paralelní skutečnosti. A později do dalších a dalších. Z toho Alec nakonec usoudí, že se blíží Armagedon - den Posledního soudu, a tím pádem konec světa.
Nakonec polnice zatroubí, hroby se otevřou, a Alec se dostane do nebe. Postrádá tu však Margrethe, a tak se přes kopec byrokracie musí dostat až k svatému Petrovi. Ten jediný mu může říci, kde se jeho přítelkyně nachází. Zjistí, že protože nebyla věřící, skončila nejspíše v pekle. Jeho láska je tak silná, že seskočí z nebes do pekla, tam zjistí že místo plamenů pekelných se tu dostává hříšníkům nevázaného sexu a chlastu, setká se samotným Satanem, ale Margrethe tu také není. Kde by tedy mohla být, to si už přečtěte sami.
Tato kniha volně parafrázuje Dantovu "Božskou komedii" a je podle mě nejlepším románem z autorova závěrečného období života. Věnována je Cliffordu D. Simakovi, a je podivuhodnou shodou okolností, že tito dva velikáni světové SF zemřeli téměř současně, v roce 1988.

Nimitz