Po dlouhé době se mi do rukou dostala opravdu vinikající hard SF, a tak vás proto mohu potěšit novou recenzí.

Děj odehrávající se o pár set let v budoucnosti nás nejprve zavede na Pluto, kde funguje vědecká gravitonická stanice. V ní žijící vědci využívají ke svým výzkumům obrovský urychlovač částic, postavený jako obrovský prstenec okolo Plutova měsíce Chárona. A jeden mladý vědec se zrovna pokouší o neschválený pokus, jehož kladný výsledek by však mohl odvrátit uzavření stanice z finančních důvodů. Pokus je sice úspěšný, ale jeho starší kolegové mu to nevěří. Při následném opakování však dojde ke katastrofě...

Gravitační paprsek zamířený do centra sluneční soustavy totiž probudí uvnitř Měsíce po milióny let ukryté mimozemské zařízení. To bohužel špatně zareaguje, a začne pracovat podle svého naprogramování. Prvním a nejotřesnějším důsledkem toho je, že je Země vytržena ze sluneční soustavy a přenesena do jiné části vesmíru. Na jejím místě se pak objeví červí díra, ze které začnou vylétávat podivné předměty. Zmizení Země nejvíce samozřejmě pocítí na Měsíci, kde obrovská měsícotřesení poškodí lidské kolonie. Ani zbytek naší soustavy na tom není lépe, protože z jejího okraje se ke všem důležitým planetám začnou přesouvat milióny asteroidů, hrozících srážkou...

Zbytek lidstva proto musí spojit své síly, aby mohl čelit ztrátě své hlavní planety a domělé mimozemské invazi.

Kniha je naspána velmi čtivým způsobem, ve vysokém tempu se tu střídají pohledy na situaci na různých zbylých planetách a i na Zemi. Má sice díky tomu vysoký počet postav jenž si musíme zapamatovat, ale aspoň tu nemáme žádného jediného superhrdinu. Také bych rád vyzdvihnul u obou dílů skvělé obálky od našeho předního SF malíře Karla Soukupa.

Příběh pak pokračuje v dalším díle: Invaze.

Nimitz
Hodnocení: