Po smrti jednoho z největších science fiction spisovatelů dvacátého století - Isaaca Asimova, nám po něm zbyl vytvořený "vesmír" ve kterém se odehrávala většina jeho nejslavnějších románů. Protože tento vesmír zahrnoval galaktickou historii několika desetitisíců let, mnohé napadlo, že by se do něj daly umístit i další romány. Literární agentura a Asimovova manželka Janet proto oslovili trojici moderních výborných sci-fi spisovatelů, a tito napsali pokračování nejslavnější Asimovovy série - té o Nadaci.
Prvního dílu se ujal Gregory Benford a pojednává v něm o životě zakladatele psychohistorie, Hariho Seldona. No, můj soukromý názor je, že tento život již celkem podrobně popsal sám Asimov ve svých románech "Předehra k Nadaci" a "A zrodí se Nadace". Tato kniha je pro mnoho čtenářů spíše nošením dříví do lesa, navíc styl se poměrně liší od toho Asimovova. Tam kde byl velký mistr stručný a výstižný což i jeho rozsáhlejším románům dodávalo spád, tam je Benford zbytečně popisný a zabředává příliš do detailů. Navíc si dovolil změnit několik základních skutečností, o které se opíral vesmír Asimova - jako například cestování hyperprostorem.
Samozřejmě, Benford je dobrý spisovatel a některé pasáže, zejména ty popisující slovní a morální souboj mezi dvěma naprogramovanými virtuálními osobnostmi - Johankou z Arku a Voltairem, jsou velmi dobré, ale celkově se dá říci, že tato kniha do Asimovova vesmíru svým pojetím vůbec nezapadá a pokud do něj něco nového přináší, tak jsou to pouze rušivé prvky.

Doufejme, že další dva díly, kterými jsou "Nadace a chaos" od Grega Beara a "Vítězství Nadace" se ponesou v podstatně jiném duchu...

Nimitz
Hodnocení: