 |
Felix: Ono jako povídek nám letos přišlo okolo stovky a většina těch komentářů se vztahuje asi k šesti pracem, plus místy výkyvy :) Na většinu autorů jsme docela mucinkatí. A jako lidi nám většinou píšou s tím, že ta hodnocení fakt chtějí, spíš to funguje jako workshop než soutěž - do CKČ/Žoldnéřů posíláš povídku, když ji chceš vydat, do Vidoucích když si s ní nevíš rady. Není to tak vždy, ale často to tak funguje - a jako u nás jsou hodně dobří porotci - mimo jiné i Jiřina Vorlová, která píše komentáře fakt třeba pětistránkové a hodně dobré, má načteno x tisíc povídek a naděláno x desítek workshopů.
Sikar: É, ale hlavně to je zaprvé na první pohled dračákový popis (a nesvůra měla obratnost 4) a zadruhé to je opravdu velmi neohromující informace - no bóže, a jako co? Vzhledem k tomu, že mám pocit, že by to mělo působit nějak efektně, autor by zjevně potřeboval číst takové ty věci, kterým se říká knihy :)) Ale není to chronická tragédie, spíš takový případ nedorostlého vyjadřování :))
Dvouhlavá sekera je rozkošná. My zase měli teplé katány :) A pak také oranžovobílého tygra - myslím, že té barvě se říká punčová :))
Jojo, pokus narvat informace hodné románu do jedné povídky je tradiční nešvar lidí, kteří bývají často vychováni spíš na RPGčkách než na pořádných knihách :)
Mě teď neskutečně pobavil nějaký autor v Žoldnéřích (pobavil mě zpětně, v průběhu jsem trpěla a kamarádovi to dávala jako důvod, proč musí z konference přijít co nejdřív a z té čajovny mě vyzvednout, jinak tu povísku radši sním, než bych ji četla). On celkem psát uměl, výstavba zápletky ho dokonce ani úplně neminula - to bývá často největší problém, já ho třeba mám taky - ale prostě tam vždycky měl takové štěky. Zuřící válka, vojsko - x tisícové - obléhá pevnost. Přepadli jim zásobovací karavanu, zbývá jídlo jen na tři dny. Reakce velitele? Pošle vojáky sbírat borůvky. Mimo jiné také lovit zvěřiu, ale ty borůvky jsou tam nějak hodně oblíbené - a každý voják jich prý za poslední měsíc sesbíral a snědl nejméně deset liber.
Matematická úloha. Jakou plochu by pokrylo tolik borůvek, aby uživily mnohatisícové vojsko?
Když popisoval nepřátelskou - lidskou, ne obryně Stáňi - jednotku, která měla v kyrysech krátery po kamenech z katapultů, ani jsem se už nedivila.
Hlavní tragédie teda byla, že těchhle prasáren bylo asi dvacet stran. |
