Galvanické články jsou nejstarším zdrojem prakticky použitelné elektřiny. Mezi různými kovy ponořenými do téhož roztoku vzniká napětí - například mezi zinkovou a měděnou deskou ponořenou do zředěné kyseliny sírové. Ve zdokonalené formě se používají dodnes v podobě baterií. V době Julese Verna byly značně velké a málo výkonné. Technici a vynálezci šrafovaného světa je proto museli nejdřív zdokonalit, aby jich mohli používat - zejména v létajících strojích a ponorkách. Nejdříve bylo zdokonaleného článku článku použito k napájení elektrické lampy při cestě do středu Země. Víme, že šlo o takzvaný Ruhmkorffův přístroj - tím naše znalosti končí. Doktor Clawbonny, účastník výpravy kapitána Hatterase na severní pól, dokázal oživit Bunsenův článek i v teplotách minus čtyřicet tak, že jím napájel silný reflektor. Žel, při cestě k Měsíci se na elektřinu nemyslelo, takže Měsíční střelu vybavili plynovým osvětlením. Velká éra článků však nastala v době, kdy kapitán Nemo začal stavět svůj Nautilus. Tato ponorka byla vybavena zcela novými články, schopnými vyrábět zvláštní, silnější druh elektřiny. Galvanické články uměl vyrobit takříkajíc podomácku i Cyrus Smith, jeden z trosečníků na tajuplném Lincolnůvě ostrově. Nejstarší elektrárna vznikla v Kaol-City: to je první případ, kdy se ve verneovce elektřina získávala z jiného zdroje než galvanického. Články pomohly realizovat i projekt doktora Oxe - způsobit kyslíkové opojení městečka Quiquendone. Nu a parní slon byl první fantastický dopravní prostředek šrafovaného světa (nepočítaje balón Viktoria) poháněný jinak než elektricky. Éra článků tím ale neskončila. Nalezneme je v elektrikáchdoktora Antekirta, nového hraběte Monte Christa, ve strojovně létajících strojů, ať už to byl Albatros, Postrach, nebo řiditelná vzducholoď Go Ahead čili Vpřed. Všimneme si jich v tajemném hradě v Karpatech, kde jimi inženýr Orfanik napájel přístroje na promítání do prostoru a promítání na mraky, ale i své odposlouchávací zařízení; v ostrově Back Cup nalezneme celou elektrárnu z galvanických článků, až se s nimi nakonec rozloučíme v jeskyni v Great Eyry, v níž inženýr Robur rozmontoval druhý exemplář letadla Albatros a postavil Postrach neboli EPOUVANTU. S odstupem věků nám může víra Julese Verna v galvanické články připadat pošetilá. Je však třeba si uvědomit, že byl dítětem takzvaného věku páry; po celou dobu jeho života technici zlepšovali parní stroj a přivedli ho k takové dokonalosti, že kupříkladu rychlostní hranice 200 km za hodinu překonal právě parní automobil. Přesto Verne vsadil na jiný druh energie. Jeho nástin Camaretovy teorie a Xirdalovy teorie a zmínka o dynamosféře naznačují, že tušil přítomnost silných energetických zdrojů, dosud ukrytých za oponou neznáma. Ne nadarmo bylo v odpuzovacím přístroji i přitahovacím přístroji uloženo Xirdalium, hmota nesmírné síly! Můžeme jen litovat, že Zefyrin Xirdal nikdy nedokončil svůj energetický článek, který zřejmě měl svým výkonem předčít všechny ostatní články vynalezené a zlepšené vernovskými hrdiny.