V těch dobách o nichž zpívám
Dřív než procitl Stín
V Imladris každý skřivan
Přilétal na můj klín
A já mu šeptal sladce
Tam v květech letních dní
O neskonalé lásce
Co choval jsem jen k Ní
K mé kněžně třpytných nocí
Kdy hvězdy bděly jen
Spoutala mě svou mocí
Zářivá Finandwen
Pod korunami stromů
Se vznášel její hlas
Až k Elrondovu domu
Kde rozplynul se zas
Jen pro mě tehdy pěla
Ta spousta něžných vět
A její tvář se chvěla
Jak v jarním vánku květ
Pak dal jsem sbohem ráji
V němž léčil jsem svůj žal
A v rodícím se máji
Jsem před Ní mlčky stál
Jen jediné dvě slzy
Zkropily hvězdnou líc
A co mě dodnes mrzí
Že neřekl jsem nic
Jak dlouhý plný trýzně
Byl každý další rok
Směs touhy věčné žízně
A dravý žalů tok
Mé srdce bylo u Ní
Když uléhal jsem v tmách
Já myslel na tu vůni
A opouštěl mě strach
Tak přešly celé věky
Já marně hledal klid
Však z břehů Velké řeky
Už zmizel Hvězdný lid
Rval jsem si žalem vlasy
A volal po právu
Když odplouvaly lodě
Tam - z Šedých přístavů
Pak noc co noc se nesl
Tmou dlouhý táhlý sten
Já na kolena klesl
A volal Finandwen