Zněly rohy širou plání
Mocným tónem vznešeným
Praporců honosné vlání
Hrůzám dosud vzdáleným

Král zas povolal své syny
Aby se ctí zvedli zbraň
Dřív než na zem padnou stíny
A než krví zvlhne stráň

Tehdy zulíbal jsem ústa
Ženě své i dětem svým
Věděl jsem že nesmím zůstat
A že už se nevrátím

A tak se hnal chmurnou zemí
Jezdců hrdých temný sbor
Kopyt dusot a hřív chvění
Tam kde leží Palennor

Smrtí nasáklo to pole
Ověnčené změtí těl
A já klečel ruce holé
Když Stín náhle odešel

Povstal Rohan s pyšnou tváří
Plný síly jako dřív
Zahalení bílou září
Pláli Jezdci na koních

A tak jsem se vrátil domů
Jako v nejkrásnější sen
Nevěřil by jistě tomu
Ubohý král Théoden...