Moře,ach moře tolik jsem o tě snil
a srdce své věčnou touhou elfa naplnil.
Pak na každé z mnoha cest
vlahý vánek dal mi zvěst,
že srdce mé se skrytě souží
a uviděti vlast elfů dávnou touží.
Vlast,jež skryta mému zraku zůstat má
do doby,než přejde doba zlá,
než skončí moje zdejší poslání,
než má mysl dojde dávnému poznání.

Moře,ach moře tvé dálky širé zvou
poznat každou vlnu po vlně i pěnu bílou tvou.
Tvá barva jež je modře průzračná
i moc slov elfích,tak krásná a tak zázračná
se snoubí v mracích modravých
a z dáli ke mě už doléhá ten jemný elfí smích.
Smích jenž léčí srdce zlomená,
která byla mnohdy dávno ztracená.
Ta srdce rázem šťastně procitnou,
když za mořem se s elfy ocitnou.

Moře,ach moře teď už snad vím,
že elfí kouzlo stalo se i osudem mým.
Já však ten osud přijímám s radostí,
vždyť za mořem se zbavím všech dnešních starostí.
A až rozkvete každý krásný květ,
kterému budou vlídné elfí hlasy pět,
mé srdce opustí i poslední zbylá tíž
pak budu zářivým hvězdám blíž,
blíž ku Elbereth.