Zajisté jste četli alespoň jednu fantasy knížku od Terryho Pratchetta, kterýžto autor má vynikající smysl pro humor. A proč vůbec o něm mluvím? Protože v jednom z mnoha svých příběhů o úžasné Zeměploše odehrávajících se na placaté planetě nesené čtyřmi slony stojícími na hřbetu želvy A'Tuin... je narážka na jedněmi milovaného a druhými nenáviděného Gluma. Abych se přiznal, "Čarodějky na cestách" jsem četl už kdysi dávno a vůbec mě nenapadlo, na co to má být narážka, za boha jsem si nemohl vzpomenout. Proto bych chtěl poděkovat lidem, kteří mě na tuto perličku upozornili - díky.

Úryvek: (čarodějky plují na loďce podzemní řekou)

Zřetelně slyšely, že se teď do tichého bublání řeky, rušeného jen občasným dopadem vodních kapek padajících z kamenné klenby, vmísilo pravidelné šplouch, šplouch jakéhosi jiného plavidla, které se k nim přibližovalo.
"Někdo nás sleduje!" sykla Magráta.
Na okraji světelného kruhu vrhaného lucernou se objevily dvě nevelké, zelené světelkující polokoule. Jak se vzápětí ukázalo, byly to oči malého šedého stvoření, vzdáleně připomínajícího žábu. Tvor seděl obkročmo na kusu dřeva, pádloval rukama a blížil se k čarodějkám.
Doplul až k loďce. Dlouhé, vyzáblé a jakoby lepkavé prsty se sevřely na dřevěném bortu a truchlivý obličej se zvedal, až byl stejně vysoko jako tvar Bábi Zlopočasné.
"Naždárek", zahuhlalo stvoření, "já mám dneška naroženiny"
Všechny tři na něj chvíli v němém úžasu zíraly. Pak Bábi Zlopočasná uchopila jedno veslo a pevnou rukou udeřila obludku do hlavy. Ozvalo se hlasité šplouchnutí následované řadou vzdalujících se kleteb.
"Odporný malý hnusák,"prohlásila Bábi, když se vydaly na další cestu. "Zdálo se mi, že by mohl dělat potíže."
"Určitě," přikývla Stařenka Oggová. "Vždycky jsou to tihle mrňaví slizouni, na který si člověk musí dávat největší pozor."
"Jenom by mě zajímalo, co po nás vlastně chtěl?" zamyslela se Magráta.