Pro případ sklerózy odpovím hned na povinné kvarteto. Ano, knižní předlohu znám. Za t-fila se nepokládám, ačkoli stadiem kreslení mapek, chronologických tabulek a marné snaze ovládnout základy sindarštiny jsem samozřejmě prošel. Když film skončil, zjistil jsem, že na něj budu muset jít znovu. A jako ve škole bych mu šoupnul preventivně dvojku (do roka tu máme Dvě věže...).

Je mi to líto, ale do sálu jsem se propašoval až po dvaceti minutách (šlo o bezplatnou předpremiéru 8.1.), a tudíž jsem přišel o historické entrée a první záběry Kraje až do cedule NO ADMITTANCE EXCEPT ON PARTY BUSINESS. Zato jsem ale - nečekaně - vydržel až do konc

e.

První dojem: výborný film s úchvatnými exteriéry a kamerou, mírně hollywoodský nádech, celkem nevýrazná hudba (to je však možná dobře), několik do očí bijících nedostatků a trochu znásilněný děj a historické souvislosti. Uchvácen bude i neznalec PP (dost možná i víc), na druhou stranu asi bude mít nezřídka potíže se vyznat; například Sarumanovu motivaci a jeho vztah ke Gandalfovi a hobitům nelze z filmu ani náznakem vytušit, přitom právě Sarumanova role je oproti románové předloze výraznější. Obávám se, že diváci nemusejí pochopit rozdíl mezi Sarumanem a jeho kolegou (z Amanu) Sauronem, už proto, že z filmu nevyplývá, že ten první je jen parodií toho druhého, skutečného nepřítele. Toho pána z Orthanku budou prostě považovat za dalšího z nepřátel Společenstva. Stejně tak nemusí poznat, proč Přízraky nechaly Froda naživu, atd.

Než se vrhnu na reálie, jen pro pořádek bych zmínil několik sporných detailů (jsou to prkotiny, ale zbytečně odvádějí pozornost). Je možné, že titulky byly opravdu spíchnuty na poslední chvíli, ale obsahují přinejmenším dvě chyby: "druhého věku" psáno s malým dé - mám pocit, že by bylo vhodnější psát velké, - a "Lothórien" - to je stopro špatně. Potom mě zarazila výslovnost "Érendil" - copak to není dvojhláska? No a konečně tu máme potíž s písmem. Bilbova kniha je psaná anglicky. Nad tím by člověk mávl rukou (automatický převod Westronu, ostatně cedule u Dna Pytle je taky - pochopitelně - anglicky), ale v případě ANGLICKY PSANÉHO ISILDUROVA SVITKU se o člověka pokoušejí mrákoty. To mohli rovnou popsat Balinův náhrobek latinkou! Co si o tom myslíte (případně mě vyveďte z omylu)?

SCÉNA

Asi nejlepší a nejméně sporný prvek filmu. Drtivá většina lokalit je vybrána velmi dobře a ještě lépe nasnímána. Dost časté jsou úchvatné záběry leteckou či jeřábovou (???) kamerou; osoby trpící strachem z prázdnoty a závratěmi (úbočí Caradhrassu, Moria a Orthank) by si možná mohli návštěvu kina znovu promyslet. I detaily jsou dobré a v zásadě bezchybné (klečovitá cesmína na Hollin Ridge...). Takže riziko, že se vám Jacksonovy exteriéry zažerou do mozku a už se jich při četbě nezbavíte, zůstává velké, ale není tak nebezpečné, protože přírodní scenérie sedí (alespoň mé představě). Mám odlišnou vizi Amon Henu - trochu majestátnější stolec s lepším výhledem a hlavně méně tuctově zarostlým okolím. Na druhou stranu, mnohé reálie jsem si představoval stejně jako režisér, přestože jsou racionálně vzato nesprávné (závěje spadaného listí na úpatí Amon Henu, které při bitce létá celé načechrané, ačkoli je polovina února).

Některé záběry mi chyběly - mezi mnohými třeba panoramatický výhled z Větrova (přinejmenším na Cestu, kde se přece mají promenovat nazgúláci). Je jasné, že všichni se sentimentální slzou v oku oželí stohy nutně vypuštěného materiálu - snímky Mohylových vrchů, Červíkův statek, Kheled-záram a mnoho jiného a krásného. Ale často je kameraman skoupý i v případě reálií, které se do filmu vešly; mám třeba za to, že trochu ošidili Lórien, z nějž vidíme jen jeden talan a ďolík s Galadrieliným zrcadlem. Jsem si jist, že nějaký pořádně rostlý mallorn (já vím, i když to bylo v zimě...) by potěšil každého, stejně jako "letecký" pohled na Caras Galadhon.

Šíleně nevkusný jsem shledal ten pohádkový zámeček v Roklince. Ty verandičky, věžičky, jemná kružba a ostění oken a říms jsou jako z nějaké kýčovité pohádky. Asi to však nebude režisérovým či Leeovým nevkusem, protože sám jsem si při četbě nemohl baráček představit jinak než právě takhle. Mměl jsem z toho pěkné bobky, tak jsem si radši nic nepředstavoval......než to holt někdo dal na plátno. Trochu podobné je to i s Minas Tirith a tou její zatracenou "byzantskou" podobou. (Mimochodem, taky jste tak zvědaví, jak Jackson vykoumá Minas Morgul, vzhledem k tomu, že jde vlastně o númenorskou architekturu přepracovanou na míru Angmara?)

Někdy se člověk zarazí nad nějakými detaily; kromě zmíněného listí na Amon Henu je to třeba nezvyklá přítomnost sněhu na pomezí Hustolesa a močálů. Nevím nevím, ale sníh na okraji bažin, nota bene na začátku října (i když přidáme několik deficitních dní při převodu na evropský kalendář)? Také řeka po 1000 km toku by mohla být širší než nějakých 50 metrů, byť by to bylo v průrvě a násobilo to divácký efekt při projíždění čluny (Anduina na úrovni Argonath). Když už jsme u Argonath, oba (levou rukou) hajlující bratři jsou sice správně majestátní, zejména při průhledu na Nen Hithoel a snad přitrikovaný Tol Brandir, ale vypadají jako z velkých kamenných bloků (spáry a "řádky") a nikoli jako vytesaní ve skále. Navíc - a to si uvědomíme právě až na filmovém plátně - takhle gigantické ruce vytrčené v pravém úhlu by, jsouce z křehkého kamene, nebyly odolaly zubu času a za těch osmnáct století by určitě upadly.

Ztvárnění Khazad-dúm je fenoménem samotným o sobě. Je sice úchvatné, ale ne dokonalé. Východní sály a Můstek jsou bez chybičky, ale to cik-cak schodiště nad propastí, jakkoli (doslova) závratně dobré, vyvolává řadu otázek. 1) Kde se tam vůbec vzalo? 2) Jak se potom k Můstku dostali skřeti s pochodněmi? První otázku zodpoví výlučně pan režisér, na druhou existuje odpověď, že žádní skřeti nakonec u Můstku nejsou, že balrog hraje sólo; dokonce chybí i dva teryg, kteří měli první puklinu (ta také absentuje) překlenout kamennými deskami.

Orthank má kulatý půdorys a nemá žádný balkón ani nápadné schodiště. Sarumanova observatoř a vězení pro prominentní vězně na vrcholku věže má sotva 10 m v průměru včetně čtyř zubovitých pilířů. Narozdíl od Tolkiena nám Jackson nabídne i dvě scény z interiéru - Sarumanovu pracovnu s okny a jeho trůnní sál (v temně kovovém "batmanovském stylu"). Detailně a výborně jsou zvládnuty podzemní kovárny a zbrojnice - vidíme i odlévání železa, spousty ozubených kol, prostě krása. Navíc kovárnami několikrát velmi rychle prolétne kamera ve "starwarsovském" stylu, čímž se efektně navodí rozměry a členitost podzemního komplexu.

POSTAVY

Začnu nejkontroverznější rasou, tedy orky a uruk-hai. Je pravda, že spíše než zažité představě odpovídají nějakým rasám ze Star Treku. Ani s tou ohavností za každou cenu (včetně zkažených zubů čerstvě vylíhlého jedince) to nemuseli přehánět. To jejich chrochtání je také trochu mimo mísu. Zkuste však sami vymyslet, jak jinak by se dali ztvárnit - já jsem na nic lepšího nepřišel. Také musíme brát na zřetel, že tady v českém prostředí jsme trochu deformováni tím nešťastným překladem "skřet" (nikoli vinou paní Pošustové). A, ruku na srdce, nemalé procento taky hrálo Dračí doupě...... Výzbroj orků je dobrá, zubaté mačety a chrániče tváře jsou bezva. Trochu jsem postrádal více obligátních zubatých šavlí a také bych trochu zmenšil orky z Khazad-dúm. Trochu větší výhrady bych též měl k výrobě uruk-hai. Líheň plná bláta a slizu je sice efektní, ale moc to evokuje Vetřelce a podobné jiné filmové počiny. Navíc samotný princip plození je z mytologického hlediska dost sporný; že by Sauron vylepšoval obry také pomocí vany slizu? A abych nezapomněl, Saruman dokonce své otroky osobně zkouší ze znalostí, jak skřeti vznikli.
Otázka na okraj: Kdo je ten šéfík uruk-hai, který má válečnou kamufláž jako otec Fourrat z pevnosti Boyard a který bojuje s Boromirem a Aragornem? Velitel Sarumanovy bandy byl přece Uglúk, ale ten nezemřel. Četl jsem, že to je jakýsi Lurtz - pletu se, nebo je to Jacksonova pozornost?

K Devítce bych nenašel mnoho výhrad. Koně mají červené oči, přízraky nikoli. Některé detailní záběry jsou velmi sugestivní (odfrkávání vraníků, okovaná bota dosednuvší ze třmenu na zem), naproti tomu pětice nehybných postav postav v tmavém rouchu (přepadení na Větrově) jako by se připletla z nějakého filmu o inkvizici (nota bene k tomu hodili ještě nějaký chorálový doprovod). No a Úlairi v odkryté, přízračné podobě - žádná sláva, ale lépe to patrně udělat nešlo (totéž platí pro "vládnoucí" manifestaci Galadriel a zejména pro "Gandalfa Šedého bez pláště" ve scéně s Bilbem ve Dně Pytle, platilo by to asi i pro Mohylového prducha).

Ten roztomilý měkkýš u Západní brány Khazad-dúm byl v zásadě O.K. V dolech nás ale spolu s družinkou čekal mnohem větší horor. Mám na mysli "jeskynního obra", snad nejhoršího tvora filmu. Pominu, že se mi zdál moc velký (dle záběru snad 15 metrů) a že Tolkien jej původně opatřil zelenými šupinami (aspoň doufám). Přepjatou bitevní scénu si režisér mohl klidně odpustit, zvlášť když byl "obr" tak neorganicky naanimován a mezi hranými postavami vypadal příliš étericky jako nějaký gumový pajdulák. To je velká vada na kráse Khazad-dúm, navíc do již tak problematického terminologického guláše (obr x zlobr x jeskynní obr x troll x torog x olog-hai) se nám připletl ještě tenhle Marshmallowman.

Naproti tomu balrog, jehož ztvárnění se všichni obávali snad nejvíc (aby probůh mimo přijatelných rohů a ocasu neměl ještě řetěz a levé kopyto...), se nakonec vyloupl docela dobře. Démon děsu nedopadl tak děsně. Rizikové partie trikaři prozřetelně zahalili do mocných plamenů, důtky udělali taky docela slušně. Velkým plusem pro fajnšmekry je pak zvířený horký vzduch, sálající potvůrce z úst. Samozřejmě je škoda, že balroga neuvidíme uhašeného (když protáhne Gandalfa slujemi).

Sauron mrká svým obligátním okem, ale mimo intra (jež jsem, opakuji, nezhlédl) uvidíme i jeho humanoidní podobu - při retrozáběru souboje s Isildurem. Samozřejmě, že všichni se při myšlence Saurona coby chlápka v brnění zhrozí, ale je pravda, že ani knižní předloha nenabízí jednoznačnou odpověď (jak mohl Isildur useknout prst rudému Oku?). Ostatně představa Morgotha v téže humanoidní obrněné podobě (dle Howea dokonce s tím nacistickým kabátcem) nikomu tak zásadně nevadí.

Heren Istarion neboli penzisté s čarovnými holemi, ve filmu reprezentovaní dvojicí Gandalf + Saruman, se povedli na výbornou. Je to velké plus, protože fyziognomickému odlišnení obou charakterově odlišných dědků jsem přikládal velký důraz. A povedlo se - Gandalf opravdu ovládá bodrý úsměv, naopak představitele Sarumana bych nerad potkal na ulici i v civilní podobě. Filmový Gandalf je na počátku trochu za komika. K jeho zaměstnání vrchního pyrotechnika na Oslavě přibyla ještě mistrbeanovská groteska v titěrném Dně Pytle, kdy hlavou vráží do lustru a do dveří leze málem po čtyřech. Je to ale decentní a vůbec ne trapné. V případě jeho bílého kolegy narážíme na jinou skutečnost: pověstný "Sarumanův hlas" je nutně zastoupen hlasem obyčejného pána, a tudíž nemá a nebude mít svoje kouzlo (uvidíme za rok na balkóně).

Z dua Boromir vs. Aragorn je asi přijatelnější Boromir. Na druhého jsem si zvykal trochu déle (vypadá trochu žánrově jako dobrý kníže Václav), ale nakonec jsem si zvykl. Počkáme si, jestli bude jako Elessar I. vypadat skutečně tak odlišně, jak nás zpravuje kniha.
Gimli je ve filmu mimo Glóina (momentka v Roklince) jediný živý trpaslík (kostlivci v Mazarbulu se nepočítají). A vyvedl se, neboť je ošklivý, a přitom sympatický. Má oči jako trnky, zrzavý cop a ve Společenstvu platí za největšího srandistu.

V případě elfů se vyplatí citovat Samův výrok: There's Elves and Elves, if you follow me. Otec a dcera z Roklinky jsou si ve tváři podobní. Zatímco Arwen je docela fajn a kromě scény z brodu přes Bruinen ("Nevzdávej to, Frodo...") nepřehrává, Elrond má nesympatickou, nepřístupnou a přísnou tvář (a bohužel má lehce zašpičatělé uši). Navíc má ve srovnání s knihou úsečnější a direktivnější repliky, takže je pro neznalého diváka ztělesněním despoty (mj. také "poučuje" Gandalfa o tom, jak to probíhalo s Isildurem v Sammath Nauru - absurdní!). Glorfindel je vystřižen, takže bohužel (nebo spíš bohudík) přijdeme o další z řady "zjevení v plné síle" - tentokrát u brodu.
Elfové z Lothlórienu na mě ve svých andělských hávech a blond vlasech působili hodně přízračně a nadpozemsky, což hodně kontrastovalo s vlhkým a nezvykle temným charakterem jejich lesa (ale tak je to asi dobře). Souhlasím, že Galadriel vypadá věrně, Leeově princezně se splývavými kadeřemi jako by z oka vypadla. Přesto se všakj nemohu zbavit pocitu (nebo spíš předsudku), že vypadá moc studeně a nežensky. Vím, že Tolkien ji co do charakteru v zásadě pojímal jako chlapa a tomu nejlépe odpovídá sivá bezpohlavní víla, ale hrozně rád bych ji trochu zženštěl (koneckonců, všichni včetně trpaslíka se jejímu vnitřnímu šarmu podivovali).

Hobiti jako typ jsou povedení do všech detailů (platí to zejména pro účastníky Oslavy včetně starého Hrdonožky s nohama na stole). Pipin a Smíšek ujdou, ale relevantních replik se dočkají až v druhém díle. Sam se mi zdá ve tváři takový moc surový a na svůj věk i starý. To vynikne zejména ve srovnání s o nějakých deset patnáct let starším Frodem, který (ač opravdu vypadá JAKO FRODO) má naivní, skoro až nechápavý obličej. Jeho "emotivní" grimasa s vlhkýma očima, která je ve filmu opravdu často, někdy balancuje na pomezí kýče a tragikomedie. Mně osobně se nejvíc líbil starý dobrý Bilbo. Má hezký hlas a jednu zajímavou scénu - když nenávistně vyjede po Frodovi v Roklince kvůli Prstenu (skvěle vypoulí oči). No a z Gluma si mimo kmihu v Khazad-dúm a retro záběru zatínaných rukou při mučení moc neužijeme - alespoň je dobře, že nemá ty plovací blány. Jen se obávám, aby v dalších dílech, kde hraje mnohem víc, nedopadl stejně špatně jako rovněž animovaný morijský obr.

Na závěr (sic) nemohu stručně nezmínit ty nejdůležitější změny, jež film oproti knižní předloze přinesl. Nejpodstatnější zásah nejen do děje, ale přímo do celé koncepce knihy, je bezpochyby Saruman. Ve scénáři filmu má on a celý Angrenost velký prostor, ač v ději prvních dvou knih nefiguruje vůbec. Během cesty družinky je několik prostřihů na Sarumana nebo jeho vojsko a jen málo z nich faktograficky odpovídá knize. Chronologicky je tu přiblížím. Když Gandalf otestuje Prsten u Froda (duben 3018), výslovně Frodovi uvede, že se musí jet poradit s "hlavou Rady a nejmocnějším z našeho řádu" a skutečně tak činí (ve skutečnosti by měl jet na Východ a náhodou tu potkat Radagasta). Se Sarumanem se prochází, jako by se nechumelilo, mezi stále stojícími stromy v Angrenostu a zatepla mu vyžvaní, že se našel Jeden a že ho má Frodo Pytlík atd.! Aby toho nebylo málo, Saruman mu na oplátku UKÁŽE PALANTÍR!!! To je úplný vrchol. Jednak by to určitě o své vůli neudělal, protože už v tu dobu navázal kontakt s Barad-dúr. Za druhé, Gandalf se o existenci orthanckého kamene utvrdí zákonitě až u Dol Baranu v třetí knize. Lavina absurdit vyvrcholí neskutečně trapným "mortal kombatem" v Orthanku, kdy spolu oba dědci zápasí tím nejhorším způsobem - navzájem se magií srážejí na zem a posílají po sálu jako při bowlingu. Bílý děda nakonec přemůže šedého dědu, zlomí mu hůl a (tentokrát v souladu s knihou) ho vystaví napospas větru dešti na bidýlko. Hned nato Saruman sejde do podzemí, vytáhne na povrch mraky skřetů a všichni začnou zběsile kácet stromy (jestli vám to přijde jako tzv. hollywoodský smysl pro zkratku, nemýlýte se). Pak se děj vrátí zpátky k družince (není divu, že žádné záblesky z Větrova nevidíme, když je Gandalf ve vězení!). No a teprve když bruinenská voda smete Devítku ("koně" místo indisponovaného Gandalfa přičaruje elfštinou Arwen!!!), objeví se scéna Gandalfova útěku. Divíte se, kdo poslal Gwaihira, když Radagast chybí? Inu maličký motýlek, který se poeticky snese nad již kovárnami prorubaný Angrenost a jemuž zmáčený Gandalf něco zašeptá. Je to ohromný kýč, ale Jacksonovi bych ho nevyčítal, kdyby nebylo vyhnutí. Jenže roli zvířecího posla se mohl klidně chopit Stínovlas, na němž Gandalf přijel a o němž není ani vidu ani slechu. Finální scéna, kdy Saruman šikanuje Gandalfa na střeše a Gandalf za pět minut dvanáct skočí z věže dolů přímo na hřbet Gwaihira, si pak nezaslouží ani okomentovat.

Jak filmu ublížilo okleštění děje? Nijak, zřejmě mu spíše pomohlo. Bombadil opravdu nemá pro příběh žádný strategický význam, možná by ty, kdo nečetli knihu, jeho banální popěvky spíše zmátly. Absence starší historie (Aragornovy pohádky na dobrou noc o Lúthien apod. ) je samozřejmě smutná, leč nutná. Nejvíc mi scházely některé podle mne klíčové dialogy ze Stínů minulosti a z Elrondovy rady, které by pro zpestření mohla doprovázet obrazová retrospektiva (Sméagol vs. Déagol, Dagorlad a jiné). Jackson naopak vložil řadu fórků a komických scén, případně využil audiovizuálního zpracování k rozvedení některých Tolkienových náznaků. Myslím si, že v drtivé většině vtípky neubraly filmu nic na heroičnosti a jsou zdařilé - přestože to vůbec není tolkienský, ale spíše montypythonovský humor!

První fáze cesty (Hobitín-Hůrka) je otesána až na kost (vypadla cesta Zálesím včetně Gildorovy rolničkové kumpanie, Červík a nakonec všechno od přívozu k Hůrce včetně Odhaleného spiknutí). Tyto scény samotné jsou opravdu nedůležité, ale, což je horší, vypadly díky tomu klíčové události týkající se nazgúlů - rozhovor s Kmotrem, Khamúlovo vytí, návštěva u Červíka a v neposlední řadě i přepadení Studánek. Místo toho si Jackson přimyslel sice akční, ale zcela zbytečnou a navíc poměrně nereálnou honičku hobitů s přízrakem mezi stromy. Stejně pitomě působí Frodovo naskakování do pramice na poslední chvíli před jezdcovými kopyty.

Z Rádovska je rovnou střih k bráně Hůrky, kde diváka čeká povedený, a přitom logiku nepostrádající fórek: brána má dvě špehýrky - jednu pro lidi a druhou o metr níž pro hobity. Z Poníka nezbude příliš mnoho látky: klábosení s Máselníkem a Chodcem, stejně jako historky a písničky, zde chybí, podobně pak i Potměchuť i se Sarumanovým agentem z Vrchoviny. Oproti knize jsou tu tři důležité změny: 1) Chybí Gandalfův dopis Frodovi, takže hobiti se nedoví skutečnost o Aragornovi; 2) Frodo si nenasadí Prsten, místo toho Pipin jej prozradí pravým jménem; 3) narafičené slamníky rozpárají přízraky morguslkými noži osobně (vypadá to tak, ale kéž by to nebyla pravda).

Střih. Po krátké humorné scéně v Hustolese (2. snídaně a večeře) se ocitáme rovnou na Větrově (tedy žádné škrkavky), kde je opět nemálo změn: 4) chybí jakékoli stopa po Gandalfovi; 5) družinka se neutáboří v dolíku, ale pro větší efekt nočního boje s Přízraky přímo v ruinách Amon Súl; 6) Aragorn podpálí dvěma přízrakům pláště; 7) Zvlášť podezřelé - když už Froda skoro dostihnou (zakopne), ten se jim (nazgúlúm!) na chvilku ZTRATÍ NASAZENÍM PRSTENU - aby ho o chvíli později dostihli znovu, stále "neviditelného".

Cesta od Větrova k Brodu je vyplněna "léčením" Froda. Dovíme se, že 8) hobiti znají athelas, a to jako divoký plevel. Sice (z pochopitelných důvodů) přijdeme o prohlídku Vildy a spol., ale zato se už zde setkáme z Arwen. Přijede sama na koni a v podstatě 9) supluje Glorfindela. Důležitá změna je, že 10) k Brodu nepošle umdlévajícího Froda samotného, ale jede sama a drží jej v náručí. Před nazgúly kličkuje mezi borovičkami.

Stejně jako v knize, odtud je rovnou střih do Roklinky. 11) Elrondova rada nezasedá uvnitř, ale na jakési mýtince před domem. Nesympatická Elrondova role je patrná z následujících dialogů: Je to on, kdo pronese myšlenku, že Frodo by měl nést Prsten i nadále. Gandalfovi (resp. divákovi) řekne, že "Prsten tu nemůže zůstat". Také trvá jeho skeptická nedůvěra k lidem; arhumentuje, že díky jejich (rozuměj Isildurově) slabosti je Prsten na světě. Velký rozdíl oproti knize, kde se o Ring Bearerovi rozhodne důstojně (a přes Bilba), tvoří hádka členů budoucího Společenstva: 12) trpaslík se dušuje, že elfovi by Prsten nikdy nesvěřil apod., načež zoufalý Frodo všechny překřičí prohlášením, že teda Prsten vezme sám. Motiv ukrytého Sama je zde přítomen, stejně jako fórek Pipina ("potřebujete přece na výpravu někoho inteligentního").
V Roklince však máme i jiné novinky: 13) Královský původ Chodce práskne Boromirovi Legolas; 14) je tu navíc docela šikovná scéna, kdy si Boromir prohlíží úlomky Narsilu a následně se (nedůtklivě) baví s Arahornem. Také zde spatříme kýčovitě romantickou scénku objetí Aragorna s Arwen na mostě, kdy (!) Aragorn hrábne své skorosnoubence na náhrdelník ve výstřihu, zatímco 15) ona dojemně recituje, že "volí smrtelný život", aby s ním mohla žít na hromádce. Celá romance jest zakončena polibkem. Je to hrozný hollywood, ale je krátký a jediný, takže se není čeho bát (a můžeme doufat, že trojúhelník Aragorn-Faramir-Éowyn přejde režisér stejně decentně).

Na cestě k jihu je dost podstatné, že 16) Boromir na chvíli (náhodou) drží v ruce Prsten a na Aragornovu důraznou prosbu (třímá u toho jílec Andúrilu) JEJ VRÁTÍ ZPÁTKY Frodovi. Cesta družinky je pak násleující: Gimli hned zpočátku touží projít Morií (a bájí přitom o nekonečné pohostinnosti trpaslíků a ječném pivu, což je trochu absurdní), ale Gandalf to odmítá. Když přeletí krebainy ("Sarumanovi špehové" - opravdu pak letí přímo k čaroději), rozhodnou se o přechod průsmyku. A tady je klíčový moment - 17) diváku je předhazováno jako fakt, že sněhová vánice a padající kusy ledu je DÍLO SARUMANOVO!!! (dokonce za jednou scénou v závějích přímo následuje střih na Sarumana, jak obrací zrak k Caradhrassu a pronáší cosi typu "Gandalfe, cesta horami je ti uzavřená"). Myšlenka, že Saruman je schopen ovládat počasí dál než v Nan Curuníru, je pro mne absurdní. Zde Gandalf obrátí a rozhodne se pro Morii. Scéna s vrrky je vypuštěna.

Následuje střih rovnou na družinku u Brány. 18) Zničehonic se tu objeví Vilík, kterého Sam pouští domů. Další zajímavostí je, že po vstupu do dolu najednou všichni (včetně šíleně zklamaného pohostinného trpaslíka) zjistí, že to "není důl, ale hrobka" a 19) CHTĚJÍ SE VRÁTIT a jít k Rohanské bráně. Teprve nyní se objeví chobotnice a zavalí cestu! Cesta Morií až do 21. sálu odpovídá knize, pouze 20) studna není ve strážnici, ale až v Mazarbulu, a Pipin do ní nehodí ze zvědavosti kámeny, nýbrž omylem tam shodí nějakou helmu s harampádím (ač si tím od Gandalfa vyslouží navlas stejnou nadávku). Rovněž 21) Gandalf ví, že jsou od Brány sledováni Glumem a baví se o tom s Frodem (v PP o tom není ani zmínka - ačkoli je to samozřejmě pravda). Taky se sem, do Morie, přesune 22) Gandalfovo filozofické vyznání ohledně zbrklého vynášení rozsudků smrti (v knize to říká Frodovi ve Dně Pytle).

Východní partie Morie překvapí zejména hrozným soubojem s obrem, kdy mu Legolas a poté i dva hobiti vyskakují na ramena. Mám pocit, že místo příliš dlouhého souboje mohlo být delší Gandalfovo čtení z knihy Mazarbul (ev. doplněné ilustračními záběry - např. zbylých trpaslíků, kterak budují Balinovu hrobku!). Jinak zjistíme, že družina je vtipná i v nejvypjatějších situacích. Zaujme hobitova hláška "už tomu přicházím na kloub" poté, co je málem zabit šípem, dále slavná Aragornova věta "Jste samé překvapení, pane Pytlíku" na adresu Frodova zázračného přežití obrovy rány; v neposlední řadě pak (už slabší) "Za vousy ne!", pronesené Gimlim, jejž tahají z okraje propasti. Za zmínku stojí, že 23) Frodo se k mithrilové kazajce přizná sám a už v dole (v knize to objeví Aragorn až v Nanduhirionu).

Velkým "zlepšovákem" (ty uvozovky zde nelze vypustit) je rambovská scéna přeskakování bortícího se schodiště, kdy Aragorn s Frodem na ramenou balancuje na padesátimetrovém uvolněném bloku. Vkrádá se tu otázka, jak se přes schodiště i přes samotný Můstek dostal Glum, když všechno se předpisově hroutilo těsně za družinkou.

Cesta do Lórienu je opět poměrně rychlá, jelikož chybí Kheled-záram stejně jako populární "opičí můstek" přes Stříberku (o Glumovi ani zmínka). Setkání s elfy proběhne v uvolněné a komické náladě, kdy Gimli varuje před lesními elfy a upozorňuje, že "má oči jako ostříž", načež si málem vypíchne oko o namířený elfí šíp. Oproti knize jsou tu dvě důležité věci: 24) do zrcadla nahlíží jen Frodo a 25) Galadriel po prozkoumání Boromirova obličeje Frodovi suše oznámí cosi jako: "Pokusí se ti Prsten vzít. Víš, koho mám na mysli."

Obdarovávání členů Společenstva je vystřiženo (z toho mám radost, protože se mi tato pasáž knihy hnusí - hlavně Gimliho fetiš). Stejně tak i valná většina cesty na člunech včetně logistického manévru u Sarn Gebiru, přeletu nazgúla a přepadení skřetů. Po přistání na Parth Galenu 26) nenásleduje porada, pouze Aragorn vysvětluje další plán cesty (zmiňuje přitom srázy Emyn Muil i močály). Tak se divák nedoví, proč se družina najednou v takovém chaosu rozutíkala. Zbytek filmu obstará hádka Boromira s Frodem, honička se skřety a docela dlouhý a vyčerpávající (pro účastníky i pro diváky) souboj uruků s Boromirem a Aragornem (sice nikdo nepochybujeme, že Boromir je opravdu hrdina, když i s třetím šípem v hrudníku zabíjí orky, ale co je moc, to je moc). Navíc probíhá v akčním stylu "one at a time", neboli během řeže dvou tří orků s Boromirem ostatní (včetně obou hobitů!!) vzorně čekají a místo útoku vzorně čekají na pokyn režiséra.

A jaké faktické změny posledních cca dvacet minut filmu nabízí? 27) Frodo neusedá na Amon Hen a dívá se jen k Mordoru (nikoli na jih, západ atd.); 28) Na pahorku testuje po zkušenosti s Boromirem Aragornovu věrnost - jako mu nabízí Prsten (Aragorn samosebou odolá). 29) Pipin a Smíšek včas vytuší, že Frodo má v úmyslu odejít do Mordoru sám; avšak na základě čeho? 30) Boromir se před smrtí skamarádí s Aragornem mnohem víc - postupně jej nazve svým bratrem, velitelem i králem (to asi aby se Aragorn měl na co odvolat, kdyby Denethor náhodou nezemřel a musela se řešit Gondorská pozůstalost).

Závěrečná scéna - topící se Sam by byla jistě velmi působivá a dojemná, nebýt zjevné aluze Titanicu: nejdřív Sam pomalu klesá v ledové vodě ke dnu, pak jej Frodo vytáhne do člunu a do toho zní syntetická píšťalka. Ještě štěstí, že pád Boromirova pohřebního člunu nedoprovází nyvá "Near, far, wherever you are..."

Nerad bych, aby z ironického závěru vyplynulo, že se mi film nelíbil a že na něm samoúčelně a alibisticky hledám mouchy, hnidy a všechny možné jiné hmyzy. Některé byly, pravda, velmi dotěrné a otravné, ale spočítaly by se na prstech dvou rukou - zatímco ty ostatní kvalitu, věrohodnost ani umělecký efekt filmu nijak výrazně neumenšily. Myslím si ale, že je dobré o všech popřemýšlet, už proto, že nás čekají ještě dva filmy.