Jako dvanáctiletého chlapce ho okouzlila Tolkienova knížka Pán Prstenů. "Nosit tak na prstě podobný kroužek, který by mi splnil každé přání," opakoval si nad ní do omrzení Oliver Noll z německého Schwalmstadt-Ziegenlainu. Nyní se jeho dětský sen splnil a navíc mu otevřel cestu k milionovému jmění.

O slávě a bohatství nikdy nesnil. Pochází z malého hesenského městečka, kde se povolání stále ještě dědí z otce na syna. V době, kdy uvažoval, co bude dělat po ukončení základní školy, už dávno zapomněl na klukovskou touhu stát se všemocným kouzelníkem, který je schopen ovlivňovat osudy lidí i světa. Rozhodl se, jak velela rodová tradice, vyučit se hodinářem a klenotníkem. Na hrdinu oblíbené dětské četby si vzpomněl až jako dvacetiletý, kdy měl při zkouškách prokázat svou odbornou zdatnost. "Co kdybych pro zkušební komisi zhotovil repliku kouzelnického prstenu, který Tolkien ve své knížce popisuje?" pomyslel si. Dlouho neváhal a záměr uskutečnil. "Zkoušku sem složil na výbornou," pokračuje, "potom jsem prsten uložil do zásuvky mezi ostatní suvenýry z dětství."

Tam by patrně zůstal ležet navždy, kdyby si Oliver Noll před třemi lety nepřečetl, že hollywoodští tvůrci se chystají zfilmovat Tolkienův příběh. Napadlo ho poslat jim svůj prsten na ukázku. "Moc jsem si od toho nesliboval," řekl reportérům. "Dobře vím, že mají celé štáby zkušených rekvizitářů, kteří dokážou skutečné zázraky. Vyrobit kouzelnický prsten pro ně musí být hračka!" O to větší bylo jeho překvapení, když mu zanedlouho přišel dopis od produkce chystaného snímku. Nejen s poděkováním za projevenou iniciativu, ale s objednávkou na dvacet dalších exemplářů. Okamžitě se pustil do práce, věděl, že se mu naskytla šance, která se už podruhé v životě nebude opakovat. nejprve si však dal jako opatrný podnikatel svůj výtvor patentovat. "S kvalitou odvedené práce byli produkce i režisér spokojeni, a tak se stalo, že čarovný zářivý kroužek, který Hobbit Fredo [toto není překlep vzniklý přepisem!] představovaný hercem Elijahem Woodem nosí na pravém prsteníku, skutečně pochází z mé dílny," pyšní se dnes hodinářský mistr z hesenského Schwalmstadt-Ziegelhainu.

Zdroj: Kratzer, Herbert. Prsten mu vynesl miliony. In: Ring, č. 25, ročník 10, str. 23. ISSN 1211-4464

Dále článek končí krátkým odstavcem, který by se dal shrnout: "film vydělal hodně peněz, Oliver Noll vydělal hodně peněz, Oliver Noll prodává prsteny za nekřesťanské peníze".

Nyní bych si dovolil rozebrat zde několik svých postřehů: Jako obvykle je hned při letmém pročtení jasné, že článek psal další z novinářů, kteří o Tolkienovi a jeho díle nemají ani páru. Autor se dokonce sám perfektně usvědčil, když z originálu přepsal "Hobbit" a dokonce s velkým "H" - nejspíše se domníval, že jde o jméno. Navíc se mu trochu plete "O" s "E", ale vžyť koho zajímá, jestli to byl Frodo či Fredo, že? Já chápu, že není možné, aby každý článek psal odborník na danou tématiku, ale při troše snahy a alespon zběžném propátrání českého internetu, by hned autor věděl, že hobiti jsou rasa a jak se jmenuje hlavní hrdina.

Trochu mě také rozčíla zmínka o "oblíbené dětské literatuře". Dovolil bych si tvrdit, že Tolkiena začínají číst až tak patnáctileté "děti" (vlastně mě napadá, že by to tedy mohla být pubescentní literatura ;-D).

Na závěr bych rád poprosil, aby do komentářů nebo mně do e-mailovky ozval odborník na patenty :-) To je opravdu možné nechat si patentovat prsten, který popsal Profesor ve své knize? Myslím si, že ne. Vážně nejsem odborník, ale když už, tak bych to viděl spíš na průmyslový vzor či něco podobného. Ale přesto, je možné zaregistovat si cizí design předmětu, který je již pěkných pár desítek let popsán v Pánovi Prstenů?