Recenze je možná silné slovo na to, co se snažím vyplodit, ale snad to laskavý čtenář zvládne :o) Berte to prosím jako úvahu a citový výlev po prvním prožití.

Dvě věže se mi líbily. Nebyla jsem tak nadšená z celku, jako u Společenstva (přeci jen, to byla bomba, zatímco teď už jsme leccos čekali a proto nebyli třeba tolik ohromeni), ale nemůžu říct že by mi druhý díl přišel horší. Je jiný, ÚPLNĚ jiný - tempo filmu, nálada, prostředí... Z velké části jsem na to byla připravená a možná právě proto mi tak úplně nevadí hodnotit Věže odděleně od Společenstva a tyhle dva filmy dojmově neporovnávat. Jako film, samostatně, jsou Dvě věže rozhodně úžasné a téměř bez chyby. Bohužel se mi ale úplně nedaří nesrovnávat s knihou, kterou znám velmi dobře, některé přidané nebo změněné pasáže mi tudíž nebyly úplně pochuti. Ne že by knižní Gimli nebyl veselý chlapík, ale jsem přesvědčená, že v určitých situacích měli trochu ubrat, vzhledem k tomu, kolik měl ve filmu scén. Více slovních přestřelek mezi ním a elfem by bylo vhodnější, než ukázky trpaslíkovy nemotornosti pokaždé, když se objeví v záběru. Skoro každý jeho záběr byl komický a to se mi nelíbilo. Doufám, že v Návratu krále se humor vrátí na hobití úroveň. Druhá věc, kterou těžko přenáším přes srdce, je Faramir. Filmově fungoval naprosto skvěle a změna této postavy nebyla celkově vůbec tak strašná, jak jsem se bála - až do chvíle, kdy Faramir odmítl naslouchat Frodově úpěnlivé prosbě o propuštění. To je něco, co by Faramir neudělal, jakkoli by koketoval s myšlenkou Prstenu získat. O to víc pak působí divně, když se najednou rozhodl názor změnit, úplně otočit. Chtělo by to asi víc dialogů. Toho úžasného muže z knihy jsem tam dost často cítila - neproniknutelnost, rozvaha, jistá "chladnokrevnost" a schopnost rozhodovat se bez emocí... tak proč emocím najednou podlehl? Cestu do Osgiliathu mohli zdůvodnit tím, že Faramir ještě není rozhodnut a vynese nad hobity ortel až tam. Takhle je to ale ze začátku Faramir, pak někdo úplně jiný, aby nakonec zase totálně otočil a byl opět Faramirem. Hm. Divné. Nějakých 10 minut filmu navíc by to možná spravilo, zlogičtělo...upínám se k prodloužené verzi na DVD, tak mě, pane režisére, nezklamte! Když už jsem v Osgiliathu, scéna s nazgúlem se mi dost nelíbila. Proč ten nazgúl vypadal, že o Frodovi a Prstenu ví? To by pak mohl Sauronovi lehce oznámit, kde cítil přítomnost Prstenu, ne? O nějakém utajení by se nedalo mluvit. No, nevím, možná jsem to jenom špatně pochopila a připouštím, že až to uvidím znovu a budu nad tím víc přemýšlet, možná v tom uvidím trochu jinou logiku.

Tím končí výčet věcí, které mi opravdu vadily. Zbytek byl skvělý zážitek s nějakou menší mouchou sem tam. Nemůžu popsat všechno, ale alespoň to nejdůležitější: naprosto úchvatný byl celý Rohan. Krajina, vítr, budovy, jezdci, vlající vlasy a zástavy, Théoden! Až se ve trojce setká se svým osudem, budu plakat jak malá. Éowyn - páni, to je ženská, chladná jak ocel, tvrdá jak kámen, krásná - takovým zvláštním, "obyčejným" způsobem, ale je! Její zamilovanost do Aragorna byla vyjádřena dokonale a za použití tak úsporných prostředků, že bych tomu sama předtím nevěřila. A Éomer! Já chci víc Éomera! I na tom malém prostoru předvedl tak moc, až mi to vyráželo dech. Když křičel "Rohirrim!", málem jsem omdlela rozrušením, fakt :o) Načež následoval sjezd Rihirských posil dolů na pláň na skřety a to jsem málem omdlela vzrušením podruhé! Edoras, jeho okolí, zasazení do krajiny, mohyly u cesty, všechno byla ryzí, čistá krása. Prohlížení spáleniště u Fangornu a odhalování, co se stalo, považuji za jednu z nejlepších scén v celém dosud nafilmovaném PP vůbec. Arwen a Aragornovy vzpomínky na ní - způsob, jakým ji dostali do filmu, mi připadal velmi podařený (nejsem propagátor těchto scén, nechyběly by mi, ale chápu jejich význam a jejich pojetí mě dostalo). Jsem docela zvědavá, kam to ta Arwen vlastně nakonec šla - nemyslím si, že do Šedých přístavů, to bude nějaká jiná Jacksonova kulišárna - a líbí se mi to, protože je to takové dloubnutí do nás, kteří knihu známe, ale teď jsme bezradní :o) Pokud se z toho vyvrbí nějaká nemožnost, bude mě to samozřejmě mrzet, ale to nechme do Návratu krále. Nesmím zapomenout na Froda, hodně se změnil, jak se přiblížil k Mordoru. Bylo to jiné, než v knize, ale dobré, moc dobré. Běhal mi mráz po zádech. Naposled jsem si nechala Gluma, na něj jsem se těšila nejvíc a moje očekávání nenaplnil, ale přeplnil! Je nepopsatelně věrohodný fyzicky i psychicky - chvílemi z něj jde opravdu strach, ale když uloví rybišku a něco si u toho brouká, je tak roztomilý a politováníhodný, že by ho člověk z fleku objal! Moc mi vadily reakce některých diváků v kině, kteří se u několika Glumových výstupů smáli, ačkoli se to vůbec nehodilo. Bylo to vždycky u úsměvných scén, které ale vyvolávaly spíš lítost, dojetí a náklonnost k tomu tvoru a uvědomění si jeho tragédie - ne hlasitý smích! Ve filmu se to podařilo tak krásně vyjádřit a oni to přitom vůbec nepochopili :o( K tomu všemu přičtu záběry kamery a hudbu (ach, motiv Rohanu, ach, ty housle, rozplývám se :o))

A co bylo tak nějak napůl, dobré, ale ne tolik oslňující? Pro mě například enti - moc se mi líbili, ale nějak mi nezapadali "do krajiny", abych tak řekla. Taky trochu Smíšek s Pipinem - taková škoda, že jsou tam tak málo! Jejich únos a pronásledování by měl být delší (DVD?).

Tím končím. Už se nemůžu dočkat, až to uvidím znovu. Druhý díl Pána prstenů bych hodnotila 8,5 z 10 a počítám s tím, že teprve prodloužená verze na DVD stoupne na 9 - 9,5 z 10. Dám tedy 9 z 10, o bod méně, než bych dala Společenstvu v jeho prodloužené verzi.