Tak, jo, pokusím se být méně osobní a více věcný - minule jsem se snažil pouze o postižení celkového dojmu. Pokud jde o to,"otevřít lidem oči, co nečetli knihu", pak bych po přečtení té recenze váhal, zda na film jít, a knihu bych asi zavřel. Počítám-li dobře, sedm odstavců vyzní hodně negativně, a dva až tři dobře (a jeden o filmu nemluví, ale jde o jakýsi zárodek reportáže).
1) Hned první odstavec, který jde k věci, („Touto moudrou poučkou...“) je dost nemilosrdný. Fakt si myslíte, že PJ Pána prstenů nečetl? Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by asi těžko mohl natočit „nejlepší natočený film“, nýbrž přinejlepším něco jako „ubohou slátaninu“. A pokud si nemyslíte, že to nečetl, co to blábolíte za nesmysle?
2) Odstavec následující je pochvalný; leč nebylo nám odhaleno, proč „obsazení Eowyn a Faramira patřilo k nejméně šťastným“. Připouštím, že se vám výkon těchto herců nelíbí; to je zajisté možné; ale rád bych, kdybyste k tomu něco dodal na vysvětlenou.
3) Potom přichází jásot nad Novým Zélandem - zde asi souhlasí každý, ale to není asi nic až tak revolučně nového. Pak je tu zjištění, že chybí Domy uzdravování, což je nepopiratelný fakt. Jenže z toho vyvozujete pro mne ohromující závěr, že to „suspenduje Aragorna na jen o málo více než potulného žoldáka ze Severu“. Ioreth (která se mimochodem píše bez l) mi nikdy nepřipadala jako „moudrá stařena“, ale žena náramně pošetilá a užvaněná, a tím nechtěně komická. Přesto však zjevně marginální; něco se prostě obětovat muselo (když výsledek je i tak už za hranicí technických možností kin). To platí, jak souhlasím, i o Ghan Bury Ghanovi, a i o znamenitém Imrahilovi. Vaše nehynoucí nechuť k Eowyn a Faramirovi trvá, stále nevyjasněna.
4) V odstavci následujícím mám výhrady daleko zásadnější. Nehledě na trochu tajemné formulace z úvodu (dost mi trvalo, než jsem pochopil, co chcete vlastně říci), zásadně nesouhlasím, že by story mezi Elrondem, Arwen a Aragorn byla „odvrácená od mentality popsané Tolkienem“. Pokud je Arwen coby hrdinka více prokreslena (Aragorn, mimochodem, také), tak rozhodně nikoli ke škodě, a nikoli proti směru, kterým ji Tolkien uvedl. Je to hrdá elfka, která se z lásky k člověku vzdává života na Západě - přesně stejná oběť, jako u Berena a Lúthien (která se záměrně vícekrát opakuje). Nic z toho nezmizelo - je jen, takříkajíc, kolorováno.
O vyhnání Sama už řeč byla, a zde rovněž nesouhlasím vůbec. Scéna je jednou z podstatných vyvrcholení celého putování; ukázkou postupného hroucení Frodovy osobnosti, důsledkem jasných sympatií, které chová Frodo ke Glumovi (není náhoda, že ho Glum hned v močálech zachránil...), a dramaticky jedna z nejpůsobivějších. Myslím, že i Tolkien nepokládal vztah Sama a Froda za posvátný (Frodova reakce v Cirith Ungol, která ve filmu chybí, je neméně děsivá). Scéna je jiná, než v knize, ale rozhodně ne horší, a neshledal jsem už vůbec žádné důvody, proč ji nazývat „vhodnou k vystřižení“.
5) „Jacksonův pojem časoprostoru“ úplně vynechávám pro naprostou podružnost; ve většině případů se ostatně jedná o uměleckou zkratku (ani Tolkien nám nepopisuje celou cestu ve všech hodinách... viz třeba Frodův bleskový přesun k Brodu ve Společenstvu).
6) Pak následuje pasáž o „naddimenzované cestě k Moranonu“, u které opět vůbec nechápu, co je na ní trapného. O kvalitě střihu se nemohu vyjádřit, neb nejsem génius střihačských pultů. Jestli je něco trapné, pak je to ten blábol o rohanském nočníku na konci (není mi známa žádná skutečná ani vymyšlená kultura, která by užívala nočník ve tvaru koule).
7) Další dvojodstavcová pasáž o bitvě by mohla zůstat... až na to, že první věta vůbec nedává smysl (asi tam chybí sloveso), a vaše nehynoucí nechuť k Eowyn si opět našla svůj prostor (fakt jsem si nevšiml, že by zabití černokněžného krále Angmaru bylo nešťastná náhoda). Jediné, s čím souhlasím, je kritika katapultů, které skutečně boří mnohem více, než by měly... ale zase mi to nepřijde až tak zásadní problém. Rozhodně bych neprohlásil kvůli tomu bitvu za „velice nepovedenou“.
8) Mému zraku neušel ani ten dodatečný odstavec v komentáři. Jde zjevně o scénu, kdy Denethor vyzve vojáky, aby se nebránili, a Gandalf ho prostě srazí holí. Změna je v tom, že Denethor- oproti knize - vydává své prohlášení přímo jako rozkaz na hradbách, v situaci, kdy jde o životy. Reakce Gandalfova je podle mne nejen naprosto úměrná, ale jedině možná; já bych na jeho místě nejednal jinak; filosofické pasáže o právech nelze řešit v krajní nouzi. Scéna se při tom nijak neprotiví charakterizaci obou postav; v knize Denethor skutečně skončil svoje rozkazy tím „vaťte se a hořte“, což je neodpustitelný zločin jakéhokoli velitele (podle Tolkiena zejména - viz jeho úvahy o některých staroanglických eposech), a Gandalf je ten zlostný čaroděj, který jinde říká třeba „hlupáku Bralovská! Příště se tam hoď sám, a bude o pitomce míň!“
Jeho reakce jsou lidské, srozumitelné a mně sympatické.
O Gandalfově „čarování“ už řekli ostatní vše - rozhodně to není nějaký pouťový čaroděj, který své schopnosti užívá, když nemusí.
9) Námitka proti Aragornově řeči je sice nesmírně „vtipná“, ale je tragikomické, když tak činí někdo, kdo dost nedávno zvládl pravopis (vaše první recenze o Společenstvu), a i dnes mu užití některých vět a slov činí zjevně obtíže („zažínání“ ohně atd.).
