Jeremiův J.R.R. Tolkien
		Služby: - novinky - rozesílání novinek - vyhledávání

Reklama:

• Bazar
• Čítárna
• Dante (galerie)
• Deníček
• Encyklopedie
• Fankluby
• Hudba
• Knihovna
• Obchůdek
• Pohlednice
• Pokec
• Rozcestník
• Taverna
• Tolkien

Tip Obchůdku
The Art of the Fellowship of the Ring 500 obrázků z filmu 955 Kč

Nejoblíbenější pohlednice
New Line Cinema

Legenda o svázání času

Předkládám Vám příběh "O Spletení dnů, měsíců a roků". Spolu s kompletními přehledy o vnímání času (kalendáři) snad dodá všem čtenářům jistou představu o dokonalosti světa J.R.R. Tolkiena. Tento příběh nebyl později při kompletaci Silmarillionu použit, protože J.R.R. Tolkien se v něm (jak se domnívá Christopher Tolkien) dostal na slepou kolej odvádějící od hlavní osy příběhu. Příběh je z knihy "Kniha ztracených pověstí I.", ale pro větší srozumitelnost jsem použil jména a názvy ze Silmarillionu.

Náš příběh navazuje na část, kde se popisuje děj po zničení dvou valinorských stromů, kdy se někteří z Valar vydávají na honbu za Morgothem a Ungoliant, kdy vznikají hradby hor Pelóri a Stínové moře spolu s Soumračnými ostrovy. Morgoth utekl do Středozemě a ve zlém se rozešel s Ungoliant. Noldor včele s Fëanorem doplouvají na ukradených lodích Teleri k břehům Beleriandu a začíná dlouhá válka o Silmarilly. Zatím Valar ve Valinoru stvoří slunce a měsíc z posledního plodu a květu dvou valinorských stromů. Pro plod a květ stvořil Aulë malé loďky a pro každou loď byl vybrán jeden z Maiar jako průvodce. Loď ze zlata s plodem ze zlatého stromu Laurelin řídila ohnivá Maiar jménem Arien, a lidé jí říkali slunce. Loď ze stříbra s květem ze stříbrného stromu Telperion řídil Maiar jmenem Tilion, a lidé mu říkali měsíc. S prvním východem slunce se probouzí lidé v Středozemi. Ale Tilion a Arian jezdili se svýma loďkama “mimo jízdní řád”, často bývá zároveň na obloze Isil i Anar(měsíc a slunce) zároveň. V zmatku, který neustále panuje kolem drah slunce a měsíce se schází rada Valar, aby vyřešila nepravidelnost jejich pouti.

O spletení dnů, měsíců a roků.
Narsilion

Přesto se Manwë znovu odvážil promluvit k Valar, neřekl však ani slovo o lidech, a připomněl, že ve své práci na ukrytí říše se jim z myšlenek zcela vytratila nepravidelnost pouti Slunce i Měsíce. Manwë se velmi obával, aby se život na zemi nestal velmi nesnesitelným díky velkému jasu a horku z obu nebeských plavidel, a Yavana s ním souhlasila. Většina Valar a elfů schvalovala jeho záměr, neboť ve vyzdvižení Slunce i Měsíce do vyšších poloh spatřovala úplný konec svého díla, protože po umístění pronikavých paprsků do větší dálky nebudou hory a kraje jejich domova tak jasně osvětleny, a nikdo nebude moci zdaleka slídit po všem, co se děje uvnitř. A tak ve chvíli, kdy bohové zvažovali, jak připoutat nebeská plavidla navždy ke své vůli a řídit jejich pouť tak, jak vozataj ovládá koně, stanuli před nimi tři starci a pozdravili Manwëho.

A Manwë se jich otázal, odkud pocházejí. “Dobře vím, že nejste ze šťastného lidu, jenž sídlí ve Valmaru a v zahradách bohů.” A Valar žasli, jak se jim podařilo bez cizí pomoci vstoupit do země. Ti muži vypadali podivně: zdáli se být nesmírně staří, přesto však jejich síla nevyprchala. Ten, jenž stál nalevo, byl neobyčejně malý, prostřední měl průměrnou postavu, třetí byl velmi vysoký. První měl krátké vlasy i vousy, druhý je neměl ani krátké, ani dlouhé, vous třetího však sahal až na zem. Po chvíli odpověděl Manwëmu ten malý: “Jsme bratři, a máme neobyčejnou dovednost.” A prostřední řekl: “Hleď, říká se nám Danuin, Ranuin a Fanuin, já jsem Ranuin a Danuin mluvil přede mnou.” “Nabízíme ti svou dovednost ve chvíli tvých rozpaků. Ale co jsme zač a odkud pocházíme, to prozradíme jen tobě, pokud přijmeš naší pomoc, a až poté, co dokonáme náš úmysl,” pravil Fanuin. V tu chvíli někteří z bohů řekli ne, obávajíc se lsti (snad Morgothovy), ale jiní hodlali přijmout jejich nabídku. A tento názor v nastalém zmatku nakonec převládl. Poté Danuin, Ranuin a Fanuin požádali o zvláštní místnost jen pro sebe, a té se jim dostalo v domě Aulëho.

Tam v tajnosti dlouho spřádali a tkali, a po dvakrát dvanácti hodinách vyšel ven Danuin a pravil Manwëmu: “Pohlédni na mé dílo!” Nikdo nepochopil, co má na mysli, neboť měl prázdné ruce. Ale když se sluneční loď vrátila, přistoupil Danuin k jejímu kormidlu a položil na něj ruce. Poté požádal Ulma, aby jako obvykle loď odtáhl přes vody až k Branám noci. Ale když Ulmo urazil jen kousíček cesty, Danuin ustoupil a tu hle! Ulmo ani s vynaložením všech svých sil nemohl pohnout s lodí kupředu. Manwë, Ulmo a všichni ostatní dostali při tom pohledu strach, Danuin však Slunce uvolnil a poté prošel mezi nimi a nikdo nevěděl kam. Po dvacetiosmi nocích vyšel ven Ranuin a rovněž pravil: “Pohlédni na mé dílo!” A opět nebylo v jeho roztažených pažích nic vidět, stejně jako předtím u Danuina. Ranuin počkal, dokud Tilion nedoplul s květem Telperionu do Valinoru. Poté položil ruce na skleněný útes ostrova a nikdo nemohl pohnout Tilionovou lodí proti Ranuinově vůli. Ten však neřekl ani slovo a odešel, Isil se uvolnil, ale Ranuina nemohl nikdo najít.

Bohové dlouho uvažovali nad tím, co to vše má znamenat, nic dalšího se však neudálo po celou dlouhou dobu až do chvíle, kdy Isil třináckrát přešel od srpku k úplňku. Poté vyšel ven Fanuin a požádal bohy, nechť pozdrží Tiliona do připlutí Arien, aby se obě lodě octly ve Valinoru najednou. A když se tak stalo, poprosil o pomoc bohů znovu: “Stvořil jsem cosi neobyčejně těžkého, co bych vám rád předvedl, ale nemám dostatek sil, abych to vynesl ven.” Sedm nejstatnějších z domu Tulkasova se vydalo do míst Fanuinova díla, nikdo z nich však nic neviděl. On je však požádal, aby se ohnuli a zdálo se, jako by uchopili do rukou mohutné lano. Naložili si je na ramena a prohýbali se pod jeho mohutnou vahou, ale nemohli je vidět.

Pak se vydali k Arien a Isilu a Fanuin pohyboval rukama, jako kdyby k oběma plavidlům připevňoval provaz. A když dokončil své dílo, obrátil se k Manwëmu a pravil: “Hle o Súlimo, Pane bohů,, dílo je hotovo a lodě světla jsou spojeny nerozbitným poutem času, které ani vy, ani ony nemůžete nikdy přervat ani jim uniknout, třebaže jsou neviditelná všem bytostem, které Ilúvatar stvořil. Věz, že jsou nejpevnějšími ze všech věcí.” Tu náhle vedle něj stanuli Danuin a Ranuin. Danuin přistoupil k Manwëmu a vložil mu do rukou útlý provaz, Manwë jej však neviděl. “Tím, ó Manwë Súlimo, můžeš řídit příchody i vyplouvání Slunce, a nikdy se již nemůže vymknout vládě tvé ruky. Tento provaz má takovou schopnost, že příchody i návraty Slunce budou tím nejpřesnějším a nejneodvolatelnějším ze všeho na Zemi.” Poté učinil Ranuin podobně a Manwë náhle ucítil ve své dlani neviditelné pevné lano. “Tím můžeš řídit pouť tuláka Měsíce, a tak velká je moc lana Ranuinova, že i nestálý a nepřesný Měsíc se může stát měřítkem času pro elfy i lidi.” A Nakonec předal Fanuin Manwëmu konec svého provazu, a Manwë jej připoutal k jedné ze skal Taniquetilu (té se od těch dob říká Gonlath). Nato Fanuin řekl: “ Tento nejmocnější provaz poutá dohromady Měsíc i Slunce a jím můžeš uspořádat jejich pohyby a proplétat jejich osudy: vždyť provaz Fanuinuv je Provazem let, a slunce jej bude při průchodu branou noci vždy ovíjet délkou jednoho dne kolem Země až do samého Velkého konce - a tak bude celý svět a všichni jeho obyvatelé, bohové, elfové i lidé, i všichni tvorové, i věci na něm rostoucí spoutáni v poutech času.”

Bohové se zalekli při pohledu na to, co nastává, neboť pochopili, že od té chvíle budou navždy podřízeni pomalému stárnutí a jejich dny budou pomalu uvadat do chvíle, kdy je Ilúvatar při velké konci povolá zpět. Tu Fanuin promluvil znovu: “Ne, to je jen Hudba Ainur. Vězte, kdo jsme: Danuin, Ranuin a Fanuin, Den, Měsíc a Rok, děti Aluina, Času, nejstaršího z Ainur, jenž dlí ve vnějším světě a je podřízen jen Ilúvatarovi. Odtud jsme přišli a tam se navrátíme.” Poté všichni tři zmizeli z Valinoru. Tak tedy vznikly neměnné cesty Slunce a Měsíce a podřízenost všeho na světě času a změně.

Konverze slov

"Decentní rejstřík"

Galmir, Glorvent, Bráglorin > další jména Slunce

Kalormë > Hora Východu slunce

Malinalda, Culuren > další jméno zlatého stromu

Minethlos, Crithosceleg > další jména měsíce

Narsilion > Píseň o Slunci a Měsíci

Nurtalë Valinóreva > Píseň o Ukrytí Valinoru

Silpion, Ninquelótë > dálší jména stříbrného stromu

Uolë Kúvion > elf, jenž se ukryl na palubu měsíční lodi

při jejím spuštění “do provozu”; od té doby tam žije a pečuje o ní (viz Příběhy Toma Bombadila – báseň č.6: Jak mužík z měsíce přišel brzy velice)

Vírin > substance podobná sklu, z níž Aulë stvořil měsíční loď

Zpět

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část stránek není dovoleno použít či reprodukovat bez souhlasu autora!