Jeremiův J.R.R. Tolkien
		Služby: - novinky - rozesílání novinek - vyhledávání

Reklama:

• Bazar
• Čítárna
• Dante (galerie)
• Deníček
• Encyklopedie
• Fankluby
• Hudba
• Knihovna
• Obchůdek
• Pohlednice
• Pokec
• Rozcestník
• Taverna
• Tolkien

Tip Obchůdku
The Art of the Fellowship of the Ring 500 obrázků z filmu 955 Kč

Nejoblíbenější pohlednice
New Line Cinema

Baranath

Slunce se klanělo k odchodu. Nebe bylo na západě zčervenalé a paprsky se rudě odrážely od plápolajících mraků. V líbezném údolí Lossarnachu pod Bílými horami však bylo ještě světlo a poklidní lidé dokončovali práci na polích. Byl to velice krásný a úrodný kraj. Gondor od začátku vlády krále Elessara vzkvétal a znovu stoupal ve své kráse a moci. Muži zde byli silní, ženy krásné a děti veselé a šťastné. Přesto se však z jednoho stavení často ozýval slabý ženský pláč. Slunce již nebylo vidět, do údolí se vplazily mlhy a na obloze začaly prosvítat jasné hvězdy.

V domě se rázně  otevřely dveře a vešel mohutný, téměř dospělý mladík. Na vyzvání matky aby si šel sednout ke stolu na večeři odpověděl neúčastným zavrčením.

"Král Elessar" řekl najednou prudce. Jeho pěkná tvář byla zkřivená vráskami zlosti. "Můj otec byl přece po smrti Denethora právoplatný Správce Gondoru a ne jeho bratr Faramir. A Gondoru vládli odedávna Správci, tak proč na jednou přijde ze severu král Arnoru a chce po nás naši zemi?"

"Ale Baranathe" podívala se na svého syna Finarwen, jeho matka. Její čistě bílé vlasy jí splývaly s obličejem a z jemných černých očí čišela moudrost. Měla svého syn ráda, ale chtěla by z něj mít člověka, který by měl v úctě svého pána a který by se choval jak se patří.

"Ubohý Boromir" řekla nahlas svojí myšlenku a Baranathův pohled na chvíli změkl, ale zase nasadil vzpurný výraz.

"Dobrou chuť" řekla, odešla do pokoje a tiše za sebou přivřela dveře. Baranath se nepatrně  ohlédl a pokračoval v jídle. V pokoji Finarwen klesla na polštář. "Ach Boromire, ach Boromire, kéž by ses zase vrátil ke mně a našemu synovi." zavzlykala a slzy začaly kanout do peřin. Z vedlejší místnosti se ozvalo duté zaklepání a otevření dveří. V síni se ozvaly kroky. Finarwen zvedla smutný obličej a zaposlouchala se.

"Zatýkám tě ve jménu krále!" ozval se cizí hlas.

"Co jsem udělal?" zeptal se Baranath. "Urážka královské moci, šíření vzpoury, krádež obilí, ničení veřejného majetku, mám pokračovat?"

"Řekněte tomu vašemu králi, že on mi nemá co…"

"Jdeme." Řekl cizinec a dveře se zabouchly. Finarwen jen položila hlavu zpět a přikryla si tvář dlaněmi.

* * *

Mindoluina hořela ve slunci jako bílý tesák v oblacích a bílé zdi Minas Tirith zářily světlem. Ve všech sedmi kruzích strážní věže ale bylo poznat rozruch a shon. Ve městě se právě chystali na velikou slavnost. Král měl se svou královnou syna Eldariona. Poslové se rozjížděli na všechny strany do Gondoru, ale i do Rohanu se zváštním pozváním pro rohanského krále Éomera. Do města přijel i správce Faramir se svou ženou Eowyn ze svého sídla v horách Emyn Arnen blízko města. Zlaté vlasy Eowyn žhnuly po celém okolí a lidé žasli nad její krásou, když jela se svým mužem městem. Když dojeli do citadely, paní Eowyn se poklonila Aragornovi a dlouze se na něj zadívala. ,Pane, je to dávno co jsem vám v Šeré Brázdě podala pohár na rozloučenou, když jste se vydával na Stezky mrtvých. Myslela jsem si, že mám naději.' řekla a jen několik okolostojících vědělo, jaký mají ta slova význam. Z věže vystoupila královna Arwen s malým synem Eldarionem. Všichni okolo se podívali na její zbožnou krásu. Není divu, je to přece dcera Elronda, syna Earendila, jenž odplul přes moře na Západ. Její sličné vlasy temné jako soumrak jemně vlály po větru a na čele se jí třpytil bílý kámen, který však bledl v záři jejích očí. To je Arwen Undómiel, večernice svého lidu. Láska Aragorna a Arwen je jeden z krásných příběhů, jež se často vypravují mezi lidmi v různých podobách, ale přesné znění zaznamenal jen hobit Frodo v Červené knize, kterou započal psát jeho strýc Bilbo po svém neočekávaném návratu z cest.

"Pojďme do hodovní síně" řekl Aragorn. "Hosté na vás už čekají." Uchopil Arwen za ruku a šli společně okolo Bílé Ecthelionovy věže, na níž vlála králova zástava s Bílým stromem, korunou a hvězdami. V síni Menethrond už bylo nashromážděno mnoho vysokých Dúnadanů, mužů ze stráže citadely v černé a stříbrné s okřídlenými helmami a kopími na kterých se třepetaly královské znaky. Sedělo tam také několik ze sličného lidu, kteří dosud zůstali ve Středozemi a kteří přišli poctít narození malého Eldariona. Král seděl v čele dlouhého stolu spolu s největšími osobnostmi království. Po jeho levém boku seděl bystrooký Faramir správce Gondoru a kníže Ithilienu. Po pravici Imrahil, kníže Dol Amrothský a pán Falasu. Vedle Faramira seděl král Rohanu Eomér, který se stal během války o prsten nejlepším Aragornovým přítelem a bratrem. Vedle Aragorna si sedla paní Arwen, kolem které jakoby proudilo světlo a rozveselovalo všechny přítomné duše.

Aragorn povstal a řekl "Poslechněme si nyní Gondorského pěvce, který nám na začátek slavnosti zapěje píseň." Z temného kouta síně přišel muž krásného zevření s ještě krásnějším hlasem. ,Budu vám zpívat o dávné elfské zemi Lothlorien' řekl a začal:

Stín dnes padá tam,

Kde je zemně kterou kdysi viděl jsem.

Mallorny, jež tyčí se ke hvězdám,

Lothlorien jest krásný sen.

Když rosa zvlhčí vzduch,

A mladé stromy zlátnou,

Ožívá ve mně krásný duch

Jehož stíny snů mátnou.

Jen jednou jsem ji spatřil,

Krásnou paní Galadriel,

A dlouho jsem truchlil,

Když její svit přes moře odejel.

Tu se pěvec odmlčel a rozplakal se. Mnoho lidí v síni plakalo, protože znali důvod, proč pouštět cenné lidské slzy, které ještě posílil krásný pěvcův hlas.

V síni se ze smutku začínalo šeřit a zlaté světlo jakoby vymizelo. Ale král povstal a všichni zvedli hlavu náhlou nadějí, když viděli jeho majestát v mitrilovém brnění s okřídlenou korunou králů na které se třpytily kameny a perly z gondorského pobřeží. "Je čas hodovat" řekl a zvedl číši s vínem. Tento přípitek patří všem přátelům, kteří odjeli přes moře a nikdy se už nevrátí. Ostatní lid zvedl zlaté poháry a za mlčenlivého ticha jej přiložili k tvářím. Lahodné víno pocházející z jižních lén Gondoru se jim rozlévalo blaženě tělem a v žilách pocítili náhlou radost ze života. "Pojďme se radovat, jíst a pít" řekl král a lidé se radovali.

V síni zaznívali různé písně, smutné i veselé, lidé se smáli a plakali, jak se jim zachtělo, neboť takováto slavnost se nekonala od korunovace krále Elessara a jeho svatby s paní Arwen. Král chytil paní za ruku a řekl "Má milovaná paní, nepůjdeme se projít ven a podívat se na Elberethiny hvězdy?" Arwen mlčky přikývla a vyšla s králem ze síně ke hradbám. Aragorn sundal z hlavy korunu a odevzdal ji panoši do úschovy. Když se zaleskla na jednom s křídel perla, řekla Arwen "Nepojedeme spolu k moři, přála bych se podívat na západ a uslyšet křik racků. Tolik toužím vidět alespoň záblesk dálek, kde žije můj otec." Aragorn ji polibkem přisvědčil, navlékli na sebe hedvábné modré pláště se stříbrnou krajkou a vytratili se do noci ruku v ruce.

"Otevřete ve jménu Gondoru!" ozvalo se za hlaví branou města. "Mám důležitý vzkaz pro krále."

"Kdo je tam?" zeptala se stráž.

"Královi lidé z Lossarnachu." řekl hlas. Brána se pomalu otevřela a její železné panty temným hlasem zařinčely. Dovnitř vjeli zaprášení muži na koních, podle úboru gondorští vojáci a mezi nimi svázaný muž se strohým obličejem.

"Kam s ním?" zeptal se strážce.

"K soudu." řekl podrážděně voják s nechutí se s někým o tom vybavovat a jeli se zajatcem k další bráně druhého kruhu. Strážce se za nimi nechápavě podíval a pak udiveným kýváním hlavy opět zavřel bránu.

"Vidíš, támhle září Earendil." řekla Arwen. "Jak se asi daří mému otci?"

"Určitě je v Amanu spokojený, i když mu budeš navždy chybět. Miloval tě nejvíce ze všeho." řekl Aragorn. Arwen se podívala na čistě bílý drahokam, který jí Elrond daroval před svým odjezdem. "Mám tě ráda otče." řekla a přitiskla na kámen rty. Seděli hluboko do hvězdné noci spolu na hradbách a dívali se do údolí Anduiny. Daleko, daleko na obzoru se vypínala tmavá hmota Elphel Dúath, která však už neskrývala žádné nebezpečí a stíny v údolích byly pouhé znaky noci. Na Pelenorském poli svítilo mnoho světýlek, která se táhla až k řece. Tam tráví spokojení sedláci život se svými rodinami a příbuznými. Někde na severu mocně burácel Rauros a jeho zvuk doléhal až k městu i když slabě. Najednou vítr od severu z mlžných hor přivanul ledový vítr a Aragorn se s Arwen pořádně zabalili do pláště. "Je to krásné, jsem tak šťastná. Vidíš, i potomek Telperionu se s námi raduje." řekla Arwen a podívala se na bílý strom uprostřed nádvoří. Jakoby jim svými větvemi mával a dával tak znamení, že láska ve městě  bude rašit, jako on zjara stříbrnými lístky a zlatými květy.

Jezdci se zajatcem pomalu projíždělo branami v okruzích města. U vjezdu do Citadely se jich ujala stráž a byli uvedeni do královy síně  ve věži. Zajatec se ze strachem podíval na trůn, ale ten byl prázdný. "Co se stalo s tím vaším králem, umřel snad?" řekl posměšně. "Jsem zde." ozval se za ním mocný hlas a zajatec na chvíli zkoprněl, ale hned se mu vrátil do obličeje jeho vzpurný výraz. Král se posadil na trůn. "Co mi neseš?" zeptal se Aragorn vojáka.

"Zajatce, pane."

"Co udělal?"

"Protestoval proti vám" řekl. Aragorn obrátil pohled na mladého zajatce. "Co máš na srdci?" zeptal se. Zajatec nasupeně odmlčel.

Ale voják řekl. "Gondoru prý mají vládnout správci, jako kdysi."

"Myslíš pana Faramira?' zvážněl král.

"Ne, Boromira." ozval se konečně mladík.

"Ale Boromir je dávno mrtev. Sám jsem byl u toho."

"Ano Boromir je mrtev. Ale jeho syn je stále naživu."

"Syn?" užasl král. "Nevěděl jsem, že má syna. Kdo je to?"

"Já" řekl prudce vězeň. "Jsem Baranath syn Boromirův syna správce Denethora a proto vznáším nárok na vládu nad Gondorem a proklínám severskou linii, která nám ukradla zemi." Řekl pyšně a temně se zahleděl na Aragorna. Král vstal velice rozhněván. Vztyčil se v celé své výši podíval se pronikavě na Baranatha. Ten se schoulil k podlaze, protože král byl ve svém hněvu strašlivě mocný.

"Dejte mu doprovod a koně a okamžitě ho odveďte za hranice království, kam si bude přát, ale pokud ho ještě spatříte v naší zemi, neujde trestu." řekl a odešel s chmurnými myšlenkami.

Zpět

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část stránek není dovoleno použít či reprodukovat bez souhlasu autora!