Jeremiův J.R.R. Tolkien
		Služby: - novinky - rozesílání novinek - vyhledávání

Reklama:

• Bazar
• Čítárna
• Dante (galerie)
• Deníček
• Encyklopedie
• Fankluby
• Hudba
• Knihovna
• Obchůdek
• Pohlednice
• Pokec
• Rozcestník
• Taverna
• Tolkien

Tip Obchůdku
The Art of the Fellowship of the Ring 500 obrázků z filmu 955 Kč

Nejoblíbenější pohlednice
New Line Cinema

Temné příznaky

Temné příznaky

V nejvyšší špici věže si král sedl k veliké černé kouli na zlatém stojanu. Těm koulím se říká palantíry, neboť vidí daleko. Člověk s nimi může libovolně otáčet a tak vidět mnoho věcí, jenž se dějí v království i mimo ně. O palantírech kolují mnohé pověsti o tom, jak první král Gondoru i Arnoru Elendil Vysoký přivezl palantíry spolu se semenáčkem Bílého Stromu na lodích unikajících ze zkázy ostrova Númenoru.

Pozorně se do ní podíval a koule začala ve vnitřku žhnout. Najednou se objevil obraz jeho města. Král se pousmál když uviděl jeho vysoké zdi, sličné věže a spokojené lidi. V Lampářské ulici si hrál hlouček chlapců s luky a předháněli se, kdo se trefí nejlépe středu terče. O kousek dál seděl starý bělovlasý muž, který spokojeně pokuřoval a pozoroval oblaka na raním nebi. Král odvrátil pohled od města a klouzal k jihu po řece Anduině, která se k ránu třpytila jako safíry na světle. Její mocné vody odnášely z břehů ranní rosu a u kraje se napájel krásný srnec z Ithilienských lesů. Dostal se až k mořskému pobřeží, kde kolem skalisek kroužili bílí racci, kteří za svého křiku vítali východ slunce. Bílé vlny vrážely do skalisek a malé kapky vypadaly ve vzduchu jako hluboké perly. Jeho pohled zase začal stoupat opět k severu. Viděl jak statné a krásné koně v Rohanu spásali čerstvě zelenou jarní trávu a svou radostí ze života probouzeli i stromy na krajích Bílých hor. Kolem vysokých štítů Mlžných hor se rozprostírala neproniknutelná oblaka a jen na nejvyšších špičkách zářil do okolí čistě bílý sníh.

Náhle jeho pohled zpozorněl. Zahlédl skupinku gondořanů jak pochodovala bažinatým ústím Entvy a mířila k severním hranicím u Emyn Muilu. Zaostřil a uviděl Baranatha, kterého vojáci doprovázeli za hranice. ,Chudák Boromir, kdyby viděl jak zacházíme s jeho synem, určitě by neměl radost, ale souhlasil by se mnou. Jednal jsem tak v nutnosti, kéž se Baranath uzdraví a budu ho moci přijmout za svého přítele.' Králův pohled sklouzl na východ k Mordoru. Viděl jeho mocná pohoří, jak se topila ve zlatém světle vycházejícího slunce. Najednou však pohled zastínila černá skvrna. Jen na okamžik pohaslo světlo a král pocítil cizí zlou vůli. V duchu se zamyslel. ,Tohle jsem neviděl od té doby, co byl Sauron poražen. Budeme muset zjistit, co to je.' Snažil se přiblížit svůj pohled, ale skvrna se velikou rychlostí stáhla z dosahu. Slunce zářilo královi přímo do očí a nic nedávalo najevo, že je něco v nepořádku, ale přesto král věděl, že válka ještě není u konce, jak si všichni až doteď mysleli.

K poledni svolal král radu, aby jí řekl, co ráno uviděl. ,,Myslím, že by se mělo něco udělat. Kdekdo si myslí, že po poražení Mordoru se není čeho obávat.'' řekl Aragorn. ,,Pamatujete si co říkal Mithrandir? Ne všechno zlo je vymýceno a Sauronovy lži ho přetrvají, vždyť on sám je jenom služebník či vyslanec. Proto navrhuji poslat do Mordoru oddíl, aby vyzvěděl, co se za tu dlouhou dobu změnilo.'' ostatní zamyšleně mlčeli. Kníže Faramir najednou pocítil zvláštní nutkání a řekl ,,Hlásím se dobrovolně do jeho čela. Chtěl bych si zase oživit mé působení v Ithilienu. Zdá se mi, že jsem na Emyn Arnenu příliš zlenivěl.'' ,,Dobrá tedy. Vyšleme oddíl o dvaceti hraničářích, aby pojistili naše domněnky. Škoda těch dvacet let odpočinku a míru bylo krásných. Doufám, že se nic nezmění.'' řekl Aragorn. Navrhuji projít Ithilienem na sever až k Morannonu, pak vstoupit do Mordoru a vrátit se opatrně morgulským průsmykem. Cestou by vás nemělo nic vyrušit. Myslím, že bude příjemné se nadýchat v Ithilienu čerstvého vzduchu. Ale ještě mám na srdci jednu věc. Plánuji výpravu na sever k jezeru Nenuial a do Hůrky. Slíbil jsem také, že se přijedu podívat do Kraje za mými přáteli. Kdo by chtěl jet se mnou?'' zeptal se Aragorn. ,,Určitě já'' řekl Eomér. Chci se podívat na Smíška a Eowyn pojede určitě také se mnou. Já také'' řekl Imrahil. ,,Na severu jsem ještě nebyl. Pro nás Dol Amrothské je Arnor pouze vzdálená legenda. Sejdeme se tedy ještě k večeru na nádvoří citadely a poradíme se jak dál. Nejprve však pošleme Faramira do Mordoru.'' ukončil poradu Aragorn a šel se podívat na malého Eldariona.

Druhé ráno se chystala Faramirova družina k odchodu. Asi dvacet dobře vyzbrojených hraničářů v zelené a hnědé bylo připraveno na cestu. ,,Vyrazíme zítra ráno nařídil správce Faramir. Je ještě třeba zajistit potraviny. Pořádně se připravte. Bude to dlouhý pochod, sice nejsme v nebezpečí, ale něco mi říká, že máme být co nejdříve zpátky ve městě.

Aragorn se podíval na sličnou tvář Arwen. ,,Pojedeš se mnou na sever? Můžeme si zajet i k elfům do Šedých přístavů a pokud jde o Elronda, víš co se skrývá ve věži na Emyn Beraid.'' Řekl Aragorn. ,,Ano'' odpověděla Arwen. Mohli by jsme se také podívat na toho perianna Pipina. Také se na něj těším''řekl Aragorn. V ten den odjel Eomér do Rohanu a Imrahil do Dol Amrothu připravit se na dlouhou pouť na sever. Další den, kdy měl vyrazit Faramirův oddíl Arwen onemocněla. Král u ní seděl a staral se o ni. "Cítím před námi tmu" řekla a usnula. Druhý den ráno se Aragorn probudil vedle Arwen která ještě spala, ale už nejevila žádné známky nemoci, jen spokojeně odpočívala. Aragorn rozradostněn touto změnou začal hned s přípravou odchodu hraničářů, na kterou kvůli královně zapomněl. Ke třetí hodině konečně oddíl se starou vojenskou slávou opouštěl město. Vysocí ozbrojenci s meči, které se leskly na slunci, jakoby byly ze stříbra a pod jejich zelenými plášti se třepetaly toulce plné šípů. Muži dobře naladěni budoucím dobrodružstvím, jenž mělo být odpočinkem od normálního života vůbec nepomysleli na to, že budoucí dny mohou přinést tmu a že válčení budou považovat za smutnou nutnost. Obyvatelé města měli tento průvod za velkou slavnost a vyprovodili vojáky až daleko do Pelenorského pole.

Když zapadalo slunce, uviděli lidé na hradbách rudý záblesk jak Faramir u Anduiny zvedl svůj meč na rozloučenou.

Zpět

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část stránek není dovoleno použít či reprodukovat bez souhlasu autora!