Na letošní Oslavu zničení Prstenu jsem se vypravila brzo, už okolo druhé hodiny odpolední. Než jsem se ve svém elfím oblečku a s velkým batohem na zádech dostala z menzy právnické fakulty k místu konání akce u Honzy Vorlíčka, bylo mi jasné, že v Praze se po vás nikdo neohlédne podruhé, ať už máte na sobě cokoliv. Jak se ukázalo, můj budoucí hostitel se jako správný hobit před časem vydal nakupovat potraviny. Další předčasně přišlá oběť mě však okamžitě informovala, že jí byla uložena řada uklízecích úkolů, které bude naprosto nezbytně nutné udělat. Po nedávné rekonstrukci se veškeré prostory Honzova domu nacházely ve stavu mírné neobyvatelnosti. A tak odpoledne ubíhalo v pilné práci, zatímco se dovnitř trousili další oslavychtiví elfové, trpaslíci, hobiti, lidé a dokonce i pár skřetů. Vrcholu pátečního programu, totiž pokládání koberce, jsem se ke své velké lítosti (to berte s rezervou) nezúčastnila, ovšem do následujícího stěhování nábytku z garáže do bytu a z bytu do garáže (ano, některé kusy putovaly tam a zase zpátky...) byli zapřaženi naprosto všichni přítomní. Po dokončení boje s pohovkami, polštáři, hadry, kbelíky a smetím se unavení pracovníci pustili do různých činností procvičujících spíš ducha než tělo, totiž diskusí, případně hry v šachy, a v tomto poklidnějším duchu uplynul celý zbytek večera.
V sobotu ráno jsem vstávala na svůj vkus velmi časně, už v půl deváté. Jak se ukázalo, Valar nám byli mimořádně nakloněni a seslali krásné a teplé počasí. Ani to však našeho hostitele nevytáhlo z postele dřív než v půl jedenácté. Do té doby stačili ostatní zkonzumovat hromadu koláčů a sušenek a bavili se, jak uměli. Kdosi navrhl, že by se mohl uspořádat šermířský turnaj, a další se nápadu hned chytili. Byl tu ovšem malý problém. Nikdo z celé společnosti se bojechtivě nevyzbrojil dřevěným ani jakýmkoliv jiným mečem. Tato drobná technická závada byla napravena, až když dal probudivší se Honza bojovníkům vplen svá stará pádla. Stačilo několik úprav a turnaj mohl začít. Velmi neočekávaně se vítězem stal favorit Gilhad. Potom se meči i v řecko-římském-i-jiném zápase začali potýkat také další, dosud jen přihlížející bojovníci. Teprve poté, co se všichni omlácení a žízniví vrátili z blízkého hřiště do Honzova domu, mohl začít mírumilovnější program.
Jako první zahájila svou přednášku Daniela Binderová, která ve víře, že mezi posluchači sedí několik Einsteinů, pokusila se nám objasnit způsob výpočtu Durinova dne(1) podle údajů o měsíčních fázích v Hobitovi. Shledala jsem, že alespoň pro mě je celá záležitost příliš temná, příliš vysoká, příliš nebezpečná. Do diskuse o možnosti, že Thranduil a lesní elfové používali na rozdíl od Elronda dosud nereformovaný kalendář, jsem se ovšem s chutí zapojila. Po jejím skončení Daniela pokračovala výkladem o překladatelských chybách a dalších zajímavostech týkajících se Hobita.
Zatímco se většina přítomných zabývala Bilbem a jeho cestou tam a zase zpátky, o poschodí níže se ke svému vystoupení připravovali právě dorazivší členové Poetického společenstva. Jejich koncert, na přání posluchačů nejméně o půl hodiny prodloužený, byl opravdu moc pěkný a vy všichni, kdo jste na něm nebyli, máte čeho litovat.
Čaj o (víceméně) páté se stal událostí poněkud zmatenou, protože někdy během koncertu či předchozí přednášky se ze zahrady domu podařilo uprchnout psovi, kterého si přivedl Jakub Kočí a Jana, takže byla do okolí vyslána velká záchranná výprava, aby po něm pátrala. Pes během podvečera nalezen nebyl, ale naštěstí se pozdě v noci objevil kdesi na opačném konci Prahy a byl dopraven domů.
Poté, co se hledači vrátili, pokračoval program přednáškami Michaela Bronce. První pojednávala o Tolkienově knize Roverandom, vyšlé loni v Británii a zajímavou shodou okolností vyprávějící o ztraceném psovi proměněném v hračku - prý se po Alence v Říši divů a za zrcadlem jedná o největším množstvím poznámek opatřenou pohádku. Druhou přednáškou, která navázala bez přestávky na první, jsme byli uvedeni do děje a historie vzniku eposu o Beowulfovi. Líčení darů a zejména slavností na dvorech severských vladařů nás připravilo na vrchol sobotního dne - hostinu. Ta samozřejmě nezklamala ani ty největší hladovce.
Sytí a spokojení se všichni oddali rozjímání a naslouchání písničkám Charismy 22, jejíž koncert byl naplánován přibližně na osmou hodinu večerní a začal jen s (na akce podobného druhu) nepatrným zpožděním. Po fyzické i duševní potravě nastal právě ten správný čas udělat něco málo pro svou kondici. Začínala (tentokrát opravdu) noční hra připravená a pořádaná Společenstvem JRRT, která se celá odehrávala v blízkém Krčském lese. Úkolem hráčů bylo najít lék pro elfí královnu zakletou Morgothovým kouzlem ve skřetici. To samozřejmě nebylo jen tak. Takže tří až čtyřčlenné skupinky bloudily po lese až do úsvitu a snažily se najít altány s informacemi. Vítězství nakonec patřilo družince vedené Jirkou Štípkem(2), která jako první složila rozstříhanou mapu a zaklínadlo, na Novém hrádku vykopala krabičku s kouzelným talismanem a nalezla elfí královnu zdržující se v přítomnosti zuřivé skřetí party (čti: jediného skřeta). Dekorování vítězů hry proběhlo dramaticky téměř za policejní asistence, ale hlídka přivolaná ohníčkem rozdělaným v altánu se nakonec nechala umluvit a opustila nás v míru.
Protože jsem se hry účastnila jako organizátor v jednom z elfích hradů, nemohu dost dobře posoudit, jak se hráči po celé noci v lese cítili. Protože nás však po skončení hry nikdo nelynčoval, nejspíš se nikdo neunudil k smrti, nespadl ze skály ani mu nenaskákaly na nohou puchýře velikosti pěsti. Radost mi udělalo i to, že se hru podařilo skončit přirozenou cestou, totiž vítězstvím - což se o loňské říci nedalo...
Po několika krátkých hodinách ranního spánku už nezbývalo nic víc, než umýt kupy špinavých talířů a pomalu se rozloučit. Do Bilbovek už ale zbývá jen půl roku...
Jana Kopečková
1 poz. redakce: No schválně, zkuste si to sami Ale pro ty, kterým by to moc nešlo, Danieliny výpočty uveřejňujeme.
