Pátek 10. 3.
Na místo určení jsem se dostala již hodinu před plánovaným začátkem a měla jsem štěstí, že jsem potkala právě příchozí organizátory. Byly mi ihned předány pastelky a já se pustila do psaní plakátků. Začátek večera jsem tak trávila povídáním s lidmi kolem, vítáním se s příchozími a následně jsem se přesunula do třídy, kde se konal koncert velmi neúplné Charismy 22. Ač neúplná, přesto hrála hezky ke spokojenosti všech posluchačů. Místo následující přednášky Heleny a Dana Soukupových o výboru překladu ze staroanglické poezie Duch můj byl živ - jsem si zase povídala a pak se přesunula domů spát.
Sobota 11. 3.
Ráno se mi podařilo vstát poměrně brzy a tak jsem již krátce po de-sáté mohla vykládat a předávat spousty rekvizit na divadlo, jablek a podobných předmětů, které jsem neprozíravě den předtím slíbila donést. Před jedenáctou začal šermířský turnaj. Nechápu jak, ale podařilo se mi porazit nejen slabší šermíře, ale i Gilhada a tak jsem zvítězila (a mohla si odnést velmi hezkou knihu, kterou jsem pak četla celou neděli místo učení se do školy).
V mezičase nás přítomí skřeti pozvali na výstavu svých artefaktů. Člověk by si řekl, že skřet je něco neužitečného a zlého, ale oni uchovávají předměty vysoké kulturní hodnoty, pečlivě je oprašují a občas umožní ostatním národům je shlédnout. A to vše s podrobnými popiskami.
Stále chyběli přednášející a tak se vyčkávalo a vyčkávalo, kdy se některý objeví. Zabrala jsem se do pomoci v kuchyni a první dvě přednášky Vliv elfských jakyků na jazyky indoevropské (Petr Strossa) a Trojnost a fantasy (Jan Kozák) - jsem strávila přípravou obložených mís na hostinu. Aktivně jsem se tedy účastnila až následujících dvou Původ slova skřet (Tomáš D. J. K. Navrátil) a Prorok-kněz-král, trojjediná cesta k záchraně (Daniela Binderová). Zvláště druhá přednáška mě zaujala a doufám, že se přednášející uvolí seznámit prostřednictvím časopisů s obsahy svých vystoupení i ty, kteří si je nemohli poslechnout.
Ale to už se blížil dlouho očekávaný okamžik - divadelní představení Poslední dlouho ztracené pověsti profesora Tolkiena v podání Společenstva JRRT a v režii Lucky Šipkovské. Nevím jak ostatní, ale já něco podobného rozhodně nečekala a moc se mi to líbilo. Celý děj byl ze čtvrtého věku, kdy se poněkud senilní a roztržitý Gandalf vrací do Středozemě pro dlouho ztracené pověsti profesora Tolkiena. V Hobitíně se potkává s udatným hobitem Bulbo Pytlíkem, který se bez řečí a okamžitě přidává k výpravě. Potomka Thorina Pavézy přibírají násilím a postupně se družina rozrůstá o další a další postavičky - zlobr vegetarián, extravagantní elf, sebevražedný skřet, Deagol hledající Miláška. Až celá skupina dochází k Osamělé hoře, kde se potkává s drakem - básníkem. Paměti jsou však zabaveny Christopherem Tolkienem, aby je mohl vydat v dalším díle HoME.
Všem už notně vyhládlo a po krátké přípravě se nahrnuli do třídy na hostinu. Čekání na Dana a jeho proslov bylo provázeno bouřlivým třískáním lžic a lžiček. Ke všemu nám krásně hrála irská hudební skupina Cat crochta a po částečném ukojení hladu nám místní skřeti předvedli ukázky své kuchyně. Některé skřetí pokrmy byly i poživatelné. Hudba stále hrála a my se dali do tance.
Nic netrvá věčně i naši hudebníci se museli rozloučit a nám nezbylo než uklidit po hostině a začít poslouchat poněkud senilní vyprávění našeho starce Michaela Bronce o tom, jak to bylo doopravdy mírně senilní povídání s ukázkami pamětin. Dozvěděli jsme se o tom, jak byl vydáván Tolkien před revolucí a těsně po ní i co s tím souviselo.
Organizátorům se nakonec podařilo sehnat video a tak se mnozí šli podívat na Matrix, já si povídala a povídala, až jsem odpadla do tělocvičny a šla spát.
Neděle 12. 3.
Ráno jsem se probudila hlavně díky tvrdosti podlahy a vlezlé zimě. Odkudsi se však vynořila ochotná duše, která nám donesla snídani až pod nos. Díky jí. Pak už jsme vzali kytary a hráli a zpívali. Ještě jsem si chvíli zašermovala a sbalila se a naviděnou příště.
Jana Syrovátková